Kliknutím zvětšíteJak vznikla myšlenka udělat knihu o Brně?
Vlastně to byl nápad nakladatelky Adély, která řekla „Hele, pojďme udělat Brno. Stejně ho dřív nebo později někdo napíše. A kdo jiný by to měl být, než ty.“ Mně se do toho na začátku moc nechtělo, ale vlastně jsem se do toho nápadu do týdne zamiloval. A tak třetí knížka, po prvních dvou, které byly průvodci po celé republice, je monoprůvodce. A je to průvodce z Brna.
Proč zrovna Brno?
Důvod je jednoduchý. Brno je výjimečné tím, že na malé ploše, protože Brno je stále ještě malé velkoměsto, je spousta originálních trendů. Převapuje mě, jak silná je tam kavárenská, barová, ale i pivní scéna. Jak nádherné vinné bary tak vznikají. Sílí bistroscéna, ale ukazuje se i spousta mezinárodních konceptů, takže si tam můžete dát americké barbeque, nebo úžasný falafel podle skvělého londýnského receptu. Taky třeba mongolské knedlíčky, nebo kavkazskou kuchyni. Brno je prostě dobrý, jak říká moje dcera. Je to jeden velký mejdan.
Čerpal jste z toho, co jste už vyzkoušel dříve, nebo jste teprve při psaní knihy vyrazil zkoušet brněnské podniky?
Ve chvíli, kdy jsem si řekl tak jo, to je výzva, stovku dám dohromady bez problémů, otevřel jsem aplikaci gastromapa. Zjistil jsem, že tam mám asi odmdesát brněnských podniků. Vypsal jsem si je a o čtyřiceti z nich jsem okamžitě věděl, že je v knize chci mít. Zbývajících šedesát jsem vybíral mezi těmi, co jsem znal, mezi těmi, co jsem navštívil podruhé a také mezi spoustou, které jsem navštívil úplně poprvé.
Navštívil jste všechny nejlepší podniky v Brně?
Nemůžu říct, že jsem navštívil úplně všechny zajímavé podniky v Brně, ale myslím si, že většinu ano. Nerad používám slovo nejlepší, protože to kategorizuje a každý z nás to vidí jinak. I přesto, že se snažím být v hodnocení co nejobjektivnější, tak je to pořád subjektivní průvodce.
Jaké typy podniků v knize uvádíte?
Tu stovku jsem utvářel tak, aby měla dramaturgickou pestrost, aby to nebyla kniha osmdesáti kaváren. Takže tam jsou pivnice, vinné bary, normální bary, ale i bistra. Je tam mezinárodní kuchyně, je tam streetfood i luxus, dokonce i nějaký oldschool, čili zástupci takového starého gastra, které už dneska není vidět tolik, jako v minulých letech. Když člověk navštíví tuhle stovku, tak bude dokonale znát brněnskou gastronomii a věřím, že se do ní zamiluje stejně jako já. A bude tvrdit wow, tohle je fakt divoké, co se v tom Brně děje a bude se ptát, jak je to vůbec možné.
Bylo něco, co vás v Brně při přípravě knížky překvapilo?
Jak je Brno ve výsledku ještě lepší, než jsem myslel. Vymyslel jsem takovou formu, kdy jsem každému podniku zadal stejný dotazník a oni popisovali, jak vidí Brno, na co jsou v něm nejvíc hrdí. Popisovali místa, kam se rádi zašívají. Sami dávali tip na cizí podniky. Ty odpovědi jsou neuvěřitelně podobné. Všichni jsou hrdí na brněnskou gastroscénu, všichni si uvědomují, že se tam právě teď děje něco opravdu světového a něco, co je v Česku, a dost možná i v Evropě, nenapodobitelné. Přejí si navzájem, jsou přátelští a navštěvují se, a to je hrozně hezké.
Už vás někde odmítli?
Ano, konkrétně v Brně je to třeba korejské bistro Doširak, kde mi řekli, že si v knize nepřejou být. Určitě se to stávalo i v předchozích knížkách. Je to přirozené a docela to chápu, pro ně to není žádná povinnost. Jsou to ale ojedinělé případy. Mrzelo by mě to v případě, kdybych v knize nějaký podnik chtěl strašně moc mít a oni by odmítli. To se ale nestalo. Když podnik souhlasí s uveřejněním v knížce znamená to, že mám jeho důvěru. Nic je to nestojí, jediné, co po nich potřebuji je pomoc s příběhem a možnost poslat tam fotografku.
Takže fotografie v knize nejsou vaše vlastní?
Fotila to brňačka Adriana Fialová, která už v Brně nebydlí, ale má k němu vazbu. Opravdu obešla všech sto podniků. Na té knížce odvedla obrovskou práci a myslím, že to jde vidět. Je to kompaktní a fotky k sobě krásně sedí.
Podle čeho vybíráte restaurace, které byste rád navšítivil?
To je v podstatě pořád stejné. Sbírám tipy, momentálně jich mám asi 1 600, což znamená mírnou utopii, protože v aplikaci jich je téměř 1 300, takže jich neustále přibývá. Na svých cestách otevírám ty tipy a vždycky, když mi to přijde na tom místě k ruce, to znamená, že mám hlad, mám čas a líbí se mi to podle prvotního dojmu. Podnik navštívím a vyhodnotím, jestli to byl nebo nebyl dobrý tip. Nikomu o té návštěvě dopředu neříkám, sám to často ani deset minut předtím nevím. Všude za sebe platím, jím to, co zvládnu sníst, protože nerad nechávám jídlo. A časem o tom napíšu.
Byl jste někde vyloženě zklamaný?
Samozřejmě, že ano, ale to jsou chvíle, kdy o tom mlčím a nepíšu. Nestává se to často, snažím se ta místa vybírat tak, abych se ušetřil zklamání, ale občas to přijde.
Takže negativní recenzi jste nikdy nenapsal?
Ne, gastromapa vždycky fungovala tak, aby podnikům pomáhala, ne aby se po nich vozila. Vždycky jsem chtěl pomoct lidem na cestách najít dobrý podnik a podnikům v tom, aby měli zákazníky. Což ale neznamená, že nemám kritickou notu. Zrovna tento týden jsem psal o jednom podniku ve Frýdlantu na Liberecku a zhodnotil jsem, že je všechno skvělé, ale v kávě se musí zlepšit. Je zajímavé, že většina podniků se zpětnou vazbou ještě pořád neumí moc pracovat.
Jak to myslíte, že s ní neumí pracovat?
Vidím to v těch reakcích. Když jste nadšení, tak se to sdílí. Když tam máte nějakou kritiku nebo nějaké konstatování toho, jak mi chutnalo, tak už to nadšení není tak velké, spíše vidíte tendenci se hájit. Neplatí to tak vždycky, naopak mě potěší, když vidím, že se podnik pustí i do diskuze, do přijímaní zpětné vazby, napravování zákaznické nespokojenosti a tak dál. Co si budeme říkat, podniky jsou díky onlajnu pod hroznou šikanou. Myslím, že v přijímaní zpětné vazby mají české podniky ještě co dělat, respektive všichni máme co dělat. Je to velká hra eg.
Jak jste se k veřejnému hodnocení restaurací prvotně dostal?
Je to už poměrně dlouho, asi devět let. Tehdy jsem se čerstvě seznámil s mojí ženou Veronikou a moderoval jsem první Foodblog roku. Byl jsem nadšený komunitou foodblogerů a chtěl jsem taky něco takového udělat, protože jsem cílevědomý. Gastromapa vznikla poměrně nevinnými zápisky, které se postupně vyvíjely. S přibývajícím dosahem jsem psal poctivěji a odpovědněji. Možná nejvíc radikální jsem byl na začátku, kdy jsem za sebou ještě žádné návštěvy neměl.
Považujete se za odborníka na gastroscénu?
Ne, považuju se spíše za takového brouka Pytlíka, který má tu výhodu, že hodně cestuje. Chci se jen podělit o radost mě, jakožto návštěvníka.
Napadá Vás nějaký podnik v Brně, který vám nejvíce utkvěl v paměti?
To se takhle nedá říct. Ke všem mám nějaký vztah, ať je to snídaně v Eggo, ať je to cokoliv v Take 5, ať je to pořádná prasárnička u Būchecka, ale i dokonalý kafe v Monogramu, nebo v The roses. Ve chvíli, kdy bych se takhle pustil do vyjmenovávání, na někoho bych zapomněl. Moje odpověď je proto jednoduchá – mám jich sto.
Byla podle vás gastroscéna v Brně vždy na takové úrovni?
Brno má svou legendu, a to restauraci U kastelána. Z ní vzešel Michal Göth, který teď vaří v Beskydech v hotelu Mirua. Ten učil strašně moc šéfkuchařů, kteří teď jsou po celé republice. Gastroscéna v Brně nebyla špatná, ale nebylo to to, co je tam teď. Nebyla to komunita, byla to věc pro pár lidí, kteří si to užívali a nebáli se chodit do restaurací. Dneska je to úplně jinak, začíná to snídaní, pokračuje kávou, obědem, zase kávou, večeří, drinkem, pivem, vínem. Je to mnohem bohatší a přirozenější, přátelštější, dostupnější a jde to s dobou.
Kdo je Lukáš Hejlík:
* Lukáš Hejlík se narodil v roce 1980 v Mostě
* Vystudoval Obchodní akademii v Lounech a později Vyšší odbornou hereckou školu v Praze
* Před dvaceti lety nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. O dva roky později přesídlil do angažmá Městského divadla v Brně
* Ve svém volném čase rád cestuje a jak sám říká, jeho koníčkem je mu i jeho práce
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
