Plíživým zlodějem peněz je nadbytek. Jíst levněji může znamenat i zdravěji

V nové rubrice Jiný pohled na jídlo bychom vám chtěli ukázat, jak na to. Představit styly, jako je slow, zero waste či minimalismus. Detailněji rozebrat, proč je fajn jíst od čumáčku po ocas a od kořene po nať, proč má smysl kompostovat, jak lépe a uvážlivěji nakupovat a skladovat jídlo. Rubrika bude samozřejmě hlavně o jídle, ale rady se týkají životního stylu celkově. Všechny změny návyků totiž pomohou vám, ale i Zemi.

Zpomalme

Zpomalení je logická odpověď na dnešní, někdy až příliš zrychlený svět. Máme všeho nejen dostatek, ale přímo nadbytek. Nejsme ohroženi hladem, přesto jíme často nekvalitně. Až příliš jsme se vzdálili od kořenů a bohužel se ukazuje, že základní nastavení našeho organismu, které se vyvíjelo tisíce let, nemůžeme oblafnout. Že jíst maximálně lokálně, kupovat od místních farmářů, respektovat rytmus ročních období a co největší přirozenost nejsou žádný módní trend, ale holá nezbytnost. Kamila Boudová ve své knize Slou, z níž jsem hodně čerpala a kterou byste si rozhodně měli přečíst, píše: „Kvalitní jídlo je nejspolehlivější životní pojištění.“

Jak ušetřit na praní? Stačí mýdlo, ocet a soda

A to je pravda. Čím dál víc se ukazuje, že to, jak jíte, do velké míry určuje, jestli budete zdraví, nebo nemocní. Zatímco alternativní medicína se stravou pracovala vždycky, ta západní sázela hlavně na syntetické léky, které řeší konkrétní obtíže. V posledních letech ale i klasičtí lékaři přiznávají stravě zásadní podíl na zdravotním stavu, a to zejména v případě civilizačních chorob. Změna stravovacích návyků už není jen podporou léčby, ale jedním z jejích pilířů.

Kvalita je základ

Velmi málo se ale zatím řeší, jak kvalitní naše strava je. I jídlo prochází módními vlnami – a ty poslední sázejí právě na posílení zdraví. Hltáme studie o antioxidantech, mikroživinách, látkách posilující imunitu, ládujeme do sebe vitaminy, exotické ovoce, semínka i výtažky, ale opomíjíme, v jakých podmínkách plodiny vznikly. Jakou výživovou hodnotu může mít třeba rajče vypěstované bez kontaktu s půdou a sluncem a dovážené k nám stovky kilometrů? Jaké živiny dodá maso ze zvířat, která svůj krátký život prožijí v bídných podmínkách a jsou zaplavena stresovými hormony?

„Jídlo je mnohem víc než jen výživové hodnoty zapsané v tabulkách. Je to informace, která přichází do našeho těla. Jídlo vede s naším tělem dialog. Kofein říká srdci, aby bilo rychleji, a zvedá tlak. Vláknina komunikuje s našimi střevy. Pokud do těla pustíte například nektarinku vypěstovanou na vyčerpané půdě a postříkanou herbicidy a pesticidy, nejenže nebude dobrá, sladká a šťavnatá, ale informace, kterou přinese do vašeho těla, bude plná neurojedů,“ píše Kamila Boudová.

Paradox cenotvorby

Teď si možná říkáte, že jsme se zbláznili. Ceny potravin lámou rekordy a my radíme jíst bio, lokální a farmářské produkty? Jenže tady se dostáváme k nečekanému paradoxu: rychloobrátkové, méně kvalitní či masově oblíbené výrobky reagují na výkyvy trhu nejrychleji. Většina z nás nakupuje stejné věci ve stejných obchodech. Ale když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že zatímco „obyčejné“ jídlo zdražilo o desítky procent, na farmářském trhu nebo v bezobalovém obchodě se ceny nezměnily. Najednou jsou ceny v supermarketu jen o malinko nižší, nebo dokonce stejné jako na trzích. U některých surovin se někdy cena těch konvenčních a bio vyrovnala.

Hodnotu lokálních biopotravin totiž tolik neovlivňují dotace na levné jídlo, cena se nenastavuje uměle, protože není třeba je pravidelně dávat do akcí se slevou desítek procent. A i když se farmářů samozřejmě také dotýkají vzrůstající ceny energií a pohonných hmot, přece jen toho lokální potraviny nenacestují tolik jako ty dovezené ze zahraničí a prodané přes několik mezičlánků.

Proč je kvalitní jídlo výhodnější

Ve skutečnosti otázka nezní, proč je udržitelné jídlo tak drahé, ale jak může být to konvenční tak levné. A i to levné by se mělo dát do uvozovek. „Kvalitní jídlo má mnohem vyšší obsah živin. Tělo potřebuje ke správnému fungování získat spoustu látek. Pokud konzumujete potraviny vyhnané prášky (…), tělo jich bude potřebovat víc, aby uspokojilo své výživové potřeby,“ uvádí Boudová. Má to logiku. Pokud konvenční kuře musí dosáhnout jateční váhy za 35 dní, zatímco jeho biokonkurent na to má 80–90 dní, v něčem se ten spěch projevit musí. Kvalitnější potraviny ale mají celkově vyšší „výnos“, dají se totiž bez obav zpracovat celé.

Domácí vaření v inflaci ušetří peníze. Vsaďte na vnitřnosti i odpad ze zeleniny

To v praxi znamená, že můžete koupit konvenční citrony, použít šťávu a zbytek vyhodit. Nebo si připlatit (v obchodě, kde běžně nakupuju, stojí půl kila konvenčních citronu 29,90 korun a bio 36 korun, rozdíl je tedy zanedbatelný) a kůru oloupat, zamrazit nebo usušit a použít na pečení nebo dochucování potravin. Trocha sušené citronové kůry je bezkonkurenční třeba v zeleninových jídlech. Zpracování od kořene po nať je ostatně velké téma a budeme se mu věnovat v dalším díle našeho seriálu.

Podpora komunity

Dalším důležitým faktem je, že peníze, které utratíte za lokální a řemeslné produkty, zůstanou u nás. Podporujete konkrétní lidi, kteří své peníze opět utratí tady, ať za služby, nebo za věci. A pokud koupíte biokvalitu, jedná se o svým způsobem drobnou investici – nejen do vlastního zdraví, jak už bylo řečeno, ale i do místní půdy a krajiny, která nebude zatížena nepřirozenými hnojivy, do kvalitnějšího života zvířat. Tady je potřeba říci, že bio automaticky neznamená welfare, tedy pohodu a přirozený prostor.

Jezte jen to, co vám dělá radost

S pomalým životním stylem úzce souvisí minimalismus, o němž slýcháme hlavně v souvislosti s bytovým designem. Možná s ním nesouzníte, protože vám přijde moc studený, holý, neútulný a omezující. Minimalismus ale nespočívá v tom, že máme věcí MÁLO. Jde o to, mít jich AKORÁT. A to platí i o jídle. Protože díru do rozpočtu vám určitě nedělají základní potraviny, ale spíš ty, co jsou navíc – ať už jde o průmyslově zpracované sladkosti a nápoje, o sladké i slané pečivo, i o na první pohled zdravé věci, jako jsou instantní kaše, smoothies, koktejly, „obohacené“ jogurty a podobně.

Pokud tedy chcete na něčem ušetřit, zaměřte se právě na tyhle položky. Neznamená to, že si nesmíte dopřát nic sladkého nebo výživově nevýznamného, každá konzumace by vás ale měla těšit. Pokud tedy něco kupujete ze zvyku, jíte bezmyšlenkovitě nebo vás jídlo pravidelně zklame, protože už nechutná tak dobře jako dřív, vyhazujete peníze. Kolik přesně to dělá, si můžete spočítat v domácím úkolu, který najdete v boxu na protější stránce.

Méně je více

Dalším plíživým zlodějem peněz je všeobecný nadbytek. Mnoho lidí ve snaze jíst „pestře“ koupí třeba pět druhů ovoce (polovina z toho často bývá mimosezonní dovoz), což paradoxně vede k tomu, že jedí pořád totéž. Místo aby si pořídili to, co právě roste, což se od pozdního jara do podzimu mění zhruba měsíc co měsíc, mají doma neustále banány, pomeranče, kanadské borůvky a další, poměrně levné „celoroční“ ovoce. Kdybyste za ně ušetřili, v pohodě pokryjete výdaje za naše ovoce v nejvyšší kvalitě.

Školní jídelny zdražují. Rodiny si za rok připlatí i několik tisíc

Totéž se dá vztáhnout i na maso. Podle Českého statistického úřadu se jeho konzumace stále zvyšuje, poslední roky to dotahujeme na víc než 80 kilo na osobu. Pro srovnání: za první republiky to bylo kolem 20 kilogramů. Maso bylo tehdy symbolem postavení – ve středostavovských rodinách ho dávali na stůl až dvakrát častěji než v dělnických. I to ale znamenalo dvakrát nebo třikrát týdně.

Stop plýtvání

Dalším tématem je plýtvání. Podle údajů z webu zachranjidlo.cz se až 20 procent zemědělské produkce vyhodí jen kvůli vzhledu. Každoročně zároveň čteme o tom, že zemědělci nechají část úrody na stromech či polích, protože výkupní ceny jsou tak nízké, že se jim nevyplatí sklízet. Ale sáhněme si do svědomí. V domácnostech to není o moc lepší, jídlo tu tvoří až 30 procent odpadu. A právě tady se nabízí další prostor pro úspory. Iniciativa Zachraň jídlo proto prvního září startuje projekt Září proti plýtvání. My do toho jdeme.