Než se pustíte do výsadby, musíte se postarat o záhony. Zbavte je plevele a zryjte hlavně ty s těžkou jílovitou půdou. Kyprým, vzdušným a lehkým stačí načechrání. Do nepříliš úrodné půdy zapracujte kompost a promíchejte ho s původní zeminou. Jílovitá jej potřebuje každý rok, výrazně tím zvýšíte plodivost rostlin. Půdu provzdušňuje také zelené hnojení, výsadba luštěnin nebo jetelovin.

Pravidelnou jarní péči si zaslouží pařeniště a skleník, v němž se postarejte o dezinfekci. „Prostor vydezinfikujete pomocí dýmovnice, zneškodníte tím přezimující škůdce. Modrou skalicí omyjete skla a rámy a zkontrolujete polykarbonové nebo skleněné části,“ doporučuje David Benda, odborník z oddělení zahrady v Hornbachu.

Přímo na záhony

Za otužilce mezi zeleninou lze považovat špenát, ředkvičky, salát, mrkev a hrách. Vysévat na záhon je můžete za příznivého počasí již od začátku března. Když se denní teploty ustálí okolo 15 °C, nastal čas pustit se do díla.

Začněte s výsevem ředkviček do záhonu nebo pařeniště. Dobře ale porostou i v truhlíku na balkoně nebo na parapetu. „S výsevem neotálejte, ředkvičky nemají rády vysoké teploty, to pak věší listy, jejich bulvy jsou vysušené a popraskané,“ radí Jana Polcarová, zahrádkářka a blogerka.

Jejich vegetační doba se pohybuje zhruba kolem jednoho měsíce, záleží na počasí. Při výsevu brzy zjara jim najděte slunné stanoviště. Postarejte se o dostatečnou vláhu a stejnoměrnou vlhkost. Odměnou budou bulvičky bez prasklin. Dbejte i na výběr odrůdy. Ty, které jsou určené pro pěstování pod sklem nebo plastovou fólií, se příliš nehodí pro volné záhony, protože ve venkovních podmínkách klesá jakost.

Ve druhé polovině března lze začít vysévat jarní ředkev, které svědčí humusem bohatá lehká půda a slunná poloha. Nenáročnou zeleninou, jež lze také vysít přímo do záhonu už během března, je rukola. To samé platí o špenátu, jehož semínka mohou putovat do země jak na jaře, tak v raném podzimu. Svědčí mu slunné nebo polostinné stanoviště a ocení vydatnou zálivku.

Mrkev potřebuje slunné stanoviště spolu s hlubokou a kyprou půdou, dobře zásobenou živinami. Nesnáší však čerstvě pohnojenou zeminu. Drobná semínka bez obav svěřte volnému záhonu během března. Rostlinky potřebují dostatek vláhy, nejlépe večer při západu slunce. Jestli váháte nad označením mrkev či karotka, pak vězte, že mrkev je souhrnné označení pro všechny typy a velikosti mrkve obecné, tedy i pro krátké a středně dlouhé odrůdy s tupým zakončením, které se často mylně označují jako karotka. Toto označeni naopak patří všem raným mrkvím bez ohledu na tvar kořenu. Karotka je sladší a sklízí se už v průběhu léta. Je lepší k okamžité spotřebě. Mrkev obecná se ze země vytahuje až na podzim a dobře se uchovává v písku.

Do našeho jídelníčku se v posledních letech vrací pastinák, oblíbená kořenová zelenina našich předků. Z hlediska půdy má stejné nároky jako mrkev. Pro dokončení svého vývoje potřebuje asi sedm měsíců, a proto byste ho měli také zasít už v březnu. Část úrody můžete ponechat na záhoně a sklidit až zjara následujícího roku.

S pěstováním další oblíbené kořenové zeleniny – petržele – bývají občas potíže. Oproti mrkvi má totiž delší dobu klíčivosti. Klíčí podstatně rychleji a bezpečněji, jakmile je půda již trochu vyhřátá a nepříliš mokrá. Nesejte ji proto před 15. březnem. Vyžaduje zálivku, ale je citlivá na přemokření. Mezi naťovou a kořenovou petrželí je značný rozdíl, což je třeba vzít v úvahu při nákupu osiva.

Březnová setba nebo výsadba přímo na záhony svědčí také cibuli, tuto v kuchyni nepostradatelnou zeleninu můžete pěstovat dvěma způsoby: buď ze sazeček, nebo ze semínek. Sazečka do velikosti lískového oříšku je sice nejdražší, přináší však nejlepší výsledky. Cibule má ráda písčitou, lehkou a propustnou půdu a hodně slunce. Cibulky se sázejí do tzv. sponu – do řádků širokých asi 12 až 15 cm a asi 10 cm od sebe, lze je zapíchat také kolem zeleninových nebo bylinkových záhonů. Rostlina má ráda sucho, zálivkou proto šetřete, občas ji však okopejte a zbavte plevele. Nic také nebrání tomu, abyste ji v prostorné nádobě a písčité zemině pěstovali třeba na balkoně.

V druhé polovině března lze sázet odrůdy jarního česneku na záhony vystavené plnému slunci. Vyžaduje nepříliš lehké, živinami bohaté, hluboké půdy. Jako sadbu používejte stroužky. Pamatujte, že z větších stroužků vyrostou také větší palice. Od konce března už můžete do volné půdy vysévat všechny druhy brukvovité zeleniny (košťáloviny), včetně kedlubnů.

Šup do pařeniště

Pařeniště je ideálním místem pro časné pěstování rychle rostoucí zeleniny, jako jsou salát k řezu listů i hlávkový, ředkvičky a rukola, ale i pomalejších, jako jsou kedluben, mrkev, brokolice či květák a pažitka. Svědčí však také aromatickým bylinkám. Při výsevu a výsadbě lze zkombinovat rychleji a pomaleji rostoucí druhy zeleniny s různými nároky na prostor tak, aby pařeniště poskytlo co největší úrodu. Osvědčené jsou řádky ředkviček mezi saláty, kopr a rukola mezi mrkví. Kopr pěstovaný mezi salátem navíc může vylepšit jeho chuť.

V tradičním, teplém pařeništi se o přírodní vytápění postará vrstva koňského, ovčího nebo kozího hnoje překrytá zeminou. Kdo ho má, může v březnu vysít například teplomilný celer a vypěstovat si tak vlastní sazenice, nebo se pustit do výsevu brokolice. Půda se prohřeje také pod jednoduchým krytem z polykarbonátu nebo fólie položeným na záhon, což je v současnosti běžnější varianta pařeniště.

Sklizeň uspíšíte, když si sazeničky brokolice, květáku, kedluben i listové zeleniny předpěstujete doma za oknem. Stačí je v teple uchovávat do prvního přesazení, tedy do doby, než se objeví dva pravé, neděložní lístky. Především jde o klíčení semen, které bude při nižší teplotě trvat i týdny, zatímco při teplotě 25 °C jen pár dní. Poté, co semenáčky jen trochu vzrostou, je snížení teploty naopak žádoucí a přesazení do pařeniště ideální.

Po první sklizni lze uvolněný prostor v pařeništi osadit salátovými okurkami nebo nízkými odrůdami paprik a dalších druhů zeleniny. Kořenovou zeleninu není dobré předpěstovávat. Ředkvičky, mrkev či kedlubny proto sejte buď přímo do pařeniště, nebo na záhon.

Teplomilná zelenina

Z hlediska podmínek pro výsev jsou nejnáročnější papriky, které vyžadují teploty až kolem 30 °C. Salátové okurky si dokonce libují v horku kolem 35 °C. Při nižších teplotách sice také vyklíčí, ale až o několik dnů později. Teplomilné rostliny, mezi něž patří také rajčata, květák, brokolice nebo třeba celer, si proto raději předpěstujte při pokojové teplotě, třeba na okenním parapetu. Pro jejich růst potřebujete především vlhký substrát, ve kterém semena spolehlivě vyklíčí, a dostatek světla.

Koncem března nebo počátkem dubna lze semenáčky přemístit do pařenišť, pultových skleníků a v teplejších oblastech i do nevytápěných skleníků. Venkovní výsadba předpěstovaných okurek je nejlepší až v druhé půli května. Odrůdy určené pro pěstování ve skleníku lze jak vysévat, tak vysazovat již v březnu.

Pěstování sadby řapíkatého a bulvového celeru vyžaduje teploty 18 až 20 °C. Celer v raných stadiích vývoje citlivě reaguje na nízké teploty. Vysévejte ho v první polovině března do výsevních truhlíčků či misek, semena sotva zakryjte vrstvičkou zeminy, opatrně navlhčete, přikryjte skleněnou tabulkou a umístěte do teplé místnosti. Semenáčky vzejdou za tři až čtyři týdny.

První březnová dekáda je poslední vhodný termín pro výsev semen paprik. Do poloviny měsíce je třeba vysít také semínka pro předpěstování sadby rajčat. Jejich výběr není zrovna snadný, sortiment obsahuje desítky odrůd. Určitým vodítkem by mělo být, jestli je chcete pěstovat na venkovním záhonu, ve skleníku, či vysadit do nádoby. Řada odrůd je totiž těmto podmínkám přizpůsobena, a pokud je budete pěstovat jinde, nevyužijí svůj potenciál a vy se zbytečně ochudíte o úrodu. Asi v polovině května začněte rajčátka otužovat – občas je prostě vyneste ven. Ven je raději přesaďte až po prvních mrazících, pokud nemáte skleník.

V březnu si předpěstujte sazeničky letniček, které mají delší vegetační dobu nebo jsou citlivé na jarní mrazík. Patří mezi ně aksamitník, astra čínská, kosmatec, slaměnka, smil listnatý, lichořeřišnice, gazánie, hvozdík čínský, cínie či sporýš. Semena se vysévají do pařeniště, ve skleníku nebo na okenní parapet. Ven na záhony již můžete vysít otužilé měsíčky, okrasné máky, ostrožky, rezedy. Předpěstovat si můžete také aromatické bylinky, jako je levandule, šalvěj, tymián, máta či meduňka, které ke konci března začněte společně s kvetoucími trvalkami vysazovat na záhony.

Práce na zahradě

Ovocným stromům i keřům dopřejte přihnojení a zálivku. Organické hnojení v podobě třeba kompostu svědčí rostlinám i půdě a živiny uvolňuje postupně. Rozhoďte hnojivo pod celou korunou, více k obvodu, pod kterým se nacházejí nejaktivnější kořínky. Čím starší strom, tím víc hnojiva potřebuje. Zatímco tříletému stromku stačí zhruba 10 kg vyzrálého hnoje nebo o trochu více kompostu, devítiletý potřebuje odhadem 40 kg. Přihnojení a zálivku dopřejte také trvalkovým výsadbám. Pusťte se do sázení stromků a keřů, ať už jde o meruňky, broskvoně, nektarinky, mandloně, nebo magnolie, ibišky, stálezelené listnáče a jehličnany.

V březnu je vhodný čas také pro řez jádrovin. Odstraňte suché a poškozené větve společně s výhony s bělavým povlakem, které jsou napadené padlím. Postarejte se o prořezání maliníku, ostružiníku, rybízu či angreštu. Krátký střih prospěje okrasným keřům, protože podpoří jejich kvetení a zmlazení, s výjimkou časně kvetoucích druhů, o ty se postarejte až po odkvětu. Řez a přihnojení dopřejte záhonovým růžím. Čeká vás také ošetření trávníku.

Jakmile teploty ve dne vystoupí zhruba na deset stupňů a v noci neklesnou pod pět stupňů, trávník začne růst. Když rozkvete „zlatý déšť“, můžete začít s prvním sekáním. Nakonec rozhoďte dusíkaté hnojivo s pomalým uvolňováním živin. Po přihnojení trávníku počkejte dva až tři týdny a můžete začít s vertikutací. Holá místa můžete zarovnat hráběmi, případně je trochu víc zkypřit, dosít travním semenem a zalít. Důležité je udržovat osetou plochu i mladé rostlinky stále vlhké.

Rostlina měsíce: Šafrán jarní

V přírodě roste šafrán jarní (Crocus vernus) na vlhkých osluněných loukách, na nichž vytváří na jaře zářivé, husté porosty. Pochází z Balkánu a Blízkého východu, byl ale často pěstován, až zplaněl. Šafrán jarní má bílou nebo zlehka fialovou korunu a tři zářivě žluté čnělky s bliznami uprostřed. Právě čnělky s bliznami se po usušení používají jako vzácné, výrazně aromatické koření, musí však pocházet z šafránu setého, který kvete na podzim a je za tímto účelem i pěstován. Louku plnou krokusů si lze vytvořit i na zahradě, když na podzim vysadíte cibulky do hloubky 6–10 cm a rostliny necháte volně rozrůstat. Tráva se nesmí sekat dříve, než cibulky po odkvětu zatáhnou listy, jinak by byly připraveny o mnoho živin a výrazně oslabeny.

Ještě několik týdnů po odkvětu listy vytvářejí zásobní látky na celý další rok a cibulka je ukládá. Ke zplanění v louce nebo trávníku se hodí především vyšší druhy a kultivary. V době květu potřebuje šafrán chráněné stanoviště se stále vlhkou, avšak dobře propustnou a vzdušnou půdou. Snese sice i polostín, ale v něm hůře nakvétá. Trávník, ve kterém krokusy pěstujete, nehnojte dusíkatým hnojivem. Krokusy se hodí do přírodní louky nebo extenzivně udržovaného trávníku. Kvetení pomůže přihnojení dřevěným popelem nebo výluhem z banánových slupek bohatým na draslík. Nízké teploty v zimě přežívají cibulky dobře, někdy je však mohou zničit myši.