Stoly překypují jídlem, jako by se měla konat nějaká svatba. Tato veliká událost trvá tři dny v kuse. O zábavu je vždy postaráno. Žáčci základní školičky nám recitují, zpívají a předvádí divadelní scénky, na které se pečlivě připravovali. Nechybí ani soutěže, kterých se může zúčastnit úplně každý. Také pro sportovce se najdou vhodné soutěžní disciplíny, a mohou se porovnat s ostatními zvířátky, jak na tom jsou.

Panda Eliška se například předháněla s ostatními zvířátky na chůdách. Byla z nich však nejčipernější a vyhrála. Hrál se také minigolf, tady bodoval ježek Bodlinka. Hlavní sportovní utkání bylo však v házené. Sedm zvířátek hrálo proti sedmi zvířátkům. Souboj byl celou dobu napínavý, neboť skóre bylo vyrovnané. Nakonec přece jen zvítězili silnější. Vyhrálo družstvo veverky Terky, která jim dělala kapitánku. V týmu ježčí krásky Kamily byli také silní hráči, ale štěstí jim nepřálo. Přátelská nálada však panovala všude dokola.

„Aleši, nechej ty chůdy na pokoji!“ varuje lékař Aleš svého nejmladšího synka.
„Ale taťko, já si to chci taky aspoň chvíli zkusit,“ prosí jej, a aniž by mu to otec dovolil, už se na chůdách rozběhne. „Tohle špatně skončí,“ myslí si doktor a chce odtud Aleše ihned odvést, než však stačí cokoli říct, malý uličník leží na zemi a nemůže pohnout nožkou.
„Co jsem ti povídal, nezbedo?“ zlobí se tatínek.

Deštník
Pohádky květinové víly – kapitola 8. Barevné paraplíčko

„Já vím, táto. Ale ostatní mohli a já jsem chtěl taky,“ smutně konstatuje a stěžuje si, že nemůže pohnout s tlapkou. „Nemůžeš s ní pohnout, protože ji máš zlomenou. Neposlechneš a teď nebudeš moci hrát fotbal a nějakou dobu trénovat,“ dodává Aleš už smířlivě. „Teď budu mít nožku v sádře jako Bodlinka,“ říká chlapec.

„Přesně tak,“ řekne lékař tatínek a s pomocí Bodlinky podpírá malého Aleše a odvádí ho, aby mu mohl nohu dát do sádry.
„Neboj nic, Alešku, nebolí to, jen budeš mít těžší nohu, ale na to si zvykneš. Jen to nějakou dobu potrvá, než se ti nožka zahojí a bude ti ji moci tatínek sádru zase sundat,“ povídá ochotně Bodlinka a podpírá chlapce.

Mezitím, co má Aleš nohu v sádře a odpočívá doma na zahradě, slavnost se přehoupla do další fáze a zvířátka recitují básně a zpívají veselé písničky.
Na své si přijdou i žurnalisté, kteří povedenou slavnost opěvují v novinách. Nejvíce se ale „vydovádí“ drozd Igor, který dělá jeden snímek za druhým. Z povedených fotografií vybere sto těch nejlepších a ty jsou možné k vidění na podzimní výstavě, kterou pořádáme také jednoročně.

A o tom, že se zapojují všichni, není pochyb. Dokonce i stromům září oči a předvádí nacvičený taneček. Doprovází je i květiny, všichni jsou jednoduše sehraný tým. Během programu si ostatní stromy všimly, že chybí jejich starší kolega - stoletý dub Vašek. Po úspěšném vystoupení, kde jim chyběl do týmu, ho šli přátelé hledat, aniž by o tom dali vědět ostatním veselícím se účastníkům. Hledali ho dlouhou chvíli, až z kraje hlubokého lesa uslyšeli kvílení. Nejdříve se vyděsili, co je to za podivné zvuky, ale jak byli blíže, poznali svého kamaráda. Stál tam, jako by byl přikovaný k zemi. Vlastně on byl.

Vlak
Pohádky květinové víly – kapitola 7. - Spisovatel Honzík

Byl přibitý k zemi různými deskami. Někdo použil velké hřebíky, které se Vaškovi nepodařily vytrhnout. Dokonce na svém kmeni měl přibité další desky, které sloužily jako žebřík. Někdo si chtěl na jeho koruně vybudovat výhled. Dole u Vaška totiž ležely další desky, a dokonce se našel i plánek. Když to kamarádi viděli, ihned poslali pro hajného Ríšu. Ten potvrdil, že takto se staví myslivecké výhledy, ale krom Ríši tu další myslivec nebyl. A Ríša měl jeden výhled postavený ze starých desek, které mu darovala květinová víla, takže nikomu neublížil.

"To musel udělat nějaký lump!" vykřikl, když se snažil vyndat desky s hřebíky ze stoletého dubu. Práce mu trvala několik hodin. Vašek vypadal, že to jsou jeho poslední minutky. Naštěstí kamarády napadlo zavolat květinovou vílu Lilianu. Ta použila kouzelný proutek a rány byly ty tam zacelené.
"Ještě ti dám, Vašíku, mastičku z lesních bylinek, které mi namíchali skřítci, aby tě zahojené rány tolik nepálily," řekla, a pak se vytratila tam, kde ji bylo třeba. Vaškovi se po kouzelné mastičce udělalo lépe, a když byl zase volný, oddechl si. Z nejhoršího byl venku, ale nechybělo málo a nemusel tu být. Za takové přátele, kteří ho zachránili a strachovali se o něj, by strčil korunu ho ohně. Vašek se šel po chvíli podívat na slavnost a najedl se, aby se posilnil. Vypil naráz tři litry vody, jakou měl velkou žízeň.

Vaškovi kamarádi zůstali i s hajným ukryti nedaleko hlubokého lesa, aby je nikdo neviděl. Po chvíli se objevil viník, který ublížil Vaškovi. Začal řvát jak na lesy, když viděl, že stoletý dub je fuč. Všichni darebáka hned poznali. Byl to soused od napraveného Toníka Jozífek. Nelelkovali, přiřítili se k němu a pevně ho svázali. Jozífek křičel, že ze všech udělá fašírku, pokud ho nepustí. Ale přátelé, ani hajný se nezalekli a Jozefa odvedli do paláce květinové víly. Ta po vyslechnutí provinění rozhodla, že bude řádně potrestán. Svého činu nelitoval a tropil by zlo dál. Proto květinová víla Liliana pronesla:
"Přátelé, ustupte kousek dál od viníka. Nezaslouží si smilování, proto jej čeká řádný trest." Sotva domluvila, mávla nad ním kouzelnou hůlkou a viník se vytratil a zmizel ze světa.

Zajíčci
Pohádky květinové víly – kapitola 6. Běžec Pavel

"Teď už nikomu neublíží," dodal radostně hajný. Všichni se vrátili na slavnost, aby o všem pověděli Vaškovi. Byli rádi, že dobro zvítězilo nad zlem. Na chvíli přišla i Liliana, aby se ujistila, že se Vaškovi nepřitížilo. Když viděla všude kolem radující se obyvatele místní říše, zahřálo ji to u srdce a radovala se taktéž.

Na této slavnosti jste mohli ochutnat ty nejsladší dobrůtky z pandiny cukrárničky, nechyběly ani myslivecké dobrůtky, které obstaral hajný Ríša. Všechna zvířátka se oblizovala a servírovala si jídla plné mísy.

Letošní slavnost už je za námi. Shodli jsme se, že byla nejpovedenější za celých deset let, co se začala pořádat. Všude visely pestré blyštící se lampiony a panovala dobrá nálada. Snad i ty další budou rovněž tak vydařené a ještě lepší.

Autor: Jitka Ježková

V příštím díle se dozvíte, jak modrooká Pomněnka z tajemné chaloupky zachránila srnku. Pohádku si s dětmi na našem webu můžete číst zase zítra!

Kouzelné pohádky ze světa Květinového ráje, jeho okolí i obyvatel, nám zaslala paní Jitka Ježková. Vyprávět vám je bude květinová víla Liliana.