Bývalý hokejista i atlet Antonín Bechyně oslavil úctyhodné 95. narozeniny

Ve sportu ale Bechyně dosáhl větších úspěchů jako atlet - běžec na krátkých a středních tratích. Začínal sice jako sprinter na 100 metrů, ale největších úspěchů dosáhl v běhu na 400 metrů. V této disciplině získal jako jednotlivec dva tituly juniorského mistra republiky a rovněž dva stejné tituly mezi dospělými jako člen štafety na 4 x 400 metrů.

V současné době stále bydlí ve svém rodišti v Lánech a i ve svém požehnaném věku je stále velmi vitální i aktivní.

Za Kladno jste odehrál jako hokejista v nejvyšší soutěži pouze jedinou sezonu 1951-52. Proč tak málo?
"Hlavně proto, že jsem se chtěl věnovat především atletice. Po té jedné sezoně za Kladno jsem hrál hokej dál, dokonce téměř dvacet let, ale bylo to v nižší soutěži za Lány."

Na které spoluhráče z té jediné kladenské sezony nejvíce vzpomínáte?
"Bylo jich víc. Uvedu aspoň Vlastimila Sýkoru (býval trenér Kladna a reprezentace), Přemysla Hajného (bývalý reprezentant) a především dlouholeté velké kamarády Bohumila Proška a Václava Fröhlicha. Vašek je o pět let mladší než já, momentálně žije v Domě pro seniory u Teplic a jsme v téměř každodenním kontaktu přes mail."

Větších úspěchů jste dosáhl v atletice, kde jste opakovaně získal tituly mistra republiky v běhu na 400 metrů. Můžete vaši atletickou kariéru více přiblížit?
"S atletikou jsem začínal jako dorostenec v DTJ Kladno. Brzy jsem ale přestoupil do pražské Sparty a poté mě čekala vojna v armádním oddílu ATK Praha. I když jsem stovku dokázal zaběhnout za 11,2 s., více jsem se soustředil na čtyřstovku, ve které jsem dosáhl několika titulů mistra republiky a to jak mezi jednotlivci, tak jako člen štafety. Běhal jsem ale i osmistovku."

Pětadevadesátka, kterou právě slavíte to je opravdu úctyhodný věk. Jak jste na tom zdravotně?
"Psychicky dobře. Nemám ani vážnější interní problémy. Zlobí mi ale oba kyčle. Potřeboval bych jejich klouby nahradit endoprotézami. Kvůli mému věku už mě ale lékaři operovat nechtějí. Ještě před nějakými pěti lety jsem si chodil rekreačně zahrát tenis nebo nohejbal. Teď už to nejde. Při pohybu musím používat francouzské hole."

A na závěr jaký je Váš recept na dlouhověkost?
"Aspoň rekreačně jsem sportoval, dokud to jen trochu šlo. Teď už sice nesportuji, ale snažím se být stále co nejvíce aktivní. S manželkou, která je o pět let mladší, jezdíme po okolí. Já na elektrické tříkolce, ona na elektrokole. Kromě toho pracuji aspoň podle možností na zahradě, stále řídím auto a se ženou s ním jezdíme po celých Čechách. Velmi se také zajímám o veškeré sportovní dění, hlavně u televize. Můj recept na dlouhověkost je hlavně se stále snažit žít co nejvíce aktivně."

Děkuji mnohokrát za rozhovor a k Vašim narozeninám přeji hlavně pevné zdraví a co nejvíce aktivity do dalšího života.

Luboš Hora

Křépovy kamarády nezastavil ani virus, na Braškově pro něj hráli fotbal

Hokej