Jako hráč proti Třinci nikdy nenastoupil, Moravané v době jeho slávy hrávali jen nižší soutěže. Jenže s nástupem 90. let a silné ekonomiky v regionu se mezi elitu vyšvihli a měli rychle nadupaný kádr – Richarda Krále, Marka Zadinu, Martina Havláta.

Oproti tomu Kladno tenkrát extraligu hlavně zachraňovalo a bylo poslední. Proto vedení klubu odvolalo Otakara Vejvodu a povolalo právě Eduarda Nováka. Jeho fény přivály do kabiny čerstvý vzduch a tým se zachránil. I díky senzační výhře 4:2 nad Třincem, s nímž v sedmé minutě prohrával 0:2.

Po famózním obratu seděl Eduard Novák navenek bez emocí na tiskové konferenci a poslouchal hodnocení svého protějšku Aloise Hadamzcika, který spílal, jak jeho mužstvo hrálo špatně, jak zápas podcenilo a nedalo do něj vše, co mělo.

„Už toho mám Lojzo dost!“ zahřmělo najednou z Novákových úst. Éda nikdy nešel pro ostré slovo daleko, byl obrovskou osobností. Tady vstal, sršely z něj blesky i hromy a chvíli to vypadalo, že si s budoucím koučem české reprezentace bude hodnocení vyříkávat ručně. „To si děláš srandu! To nejsi schopen přiznat, že jsme hráli dobře?! Jak nás můžeš takhle degradovat?! Tady seš v Kladně. Nevíš, kolik se tady učilo hrát hokej skvělých hráčů?!“

Tehdejší manažer Třince Petr Husička situaci nakonec uklidnil, ohně však chladly dobrých deset minut.

Hadamczik se možná tehdy trochu poučil a na Kladeňáky nezanevřel. Spíš naopak, později pro něj mnozí hráli (a dobře) jak v reprezentaci, tak třeba v Brně.
A hodně jim věřil.

Třeba i díky Édovi…