Středočeský hokej má dlouhodobě výborné výsledky, ani mu nevadí blízká přítomnost hlavního města Prahy. Zejména díky proslulé líhni talentů z Kladna má kraj nejvyšší zastoupení v nejkvalitnější lize světa. V extralize má po sešupu Kladna kraj aktuálně jediného zástupce v Mladé Boleslavi, desítky dalších hráčů působí v jiných klubech. 

Blížící se olympiáda v Koreji také není pro Středočechy tabu. Původem berounský kouč Josef Jandač si vybral třeba Benešováka Michala Řepíka či Kladeňáka Jiřího Sekáče. 

K tomu, aby i mladí kluci z kraje mohli dosáhnout úspěchu obletovaných a víc než dobře vydělávajících hvězd, je nutné udělat spoustu základních krůčků a kroků. Ty první vycházejí z nejmenších klubů, které existují prakticky v každém větším středočeském městě. 

Jak už jsme ale naznačili, hokej už zdaleka není jen otázkou talentu. Na začátku 21. století se stále víc točí kolem peněz. V centrální část Čech to není jinak. 

Největší částkou se podílí rodiče, to v hokeji platí jednoznačně. K tomu přidejte často výraznou částku putující z měst a obcí. Podílí se i hokejový svaz. Leckde platí profesionálního trenéra či pomáhá s náborovými akcemi typu Pojď hrát hokej, která se rozjede všude v příštím týdnu. 

Rodiče platí nejvíc

Do budoucna to může být problém českého sportu. Chcete-li, aby vaše byť hodně talentované dítě došlo do nejvyšších pater, budete muset sáhnout hluboko do kapsy. V tomhle ohledu je na tom ale hokej ještě relativně slušně, když ho postavíme třeba vedle krasobruslení nebo tenisu. 

I tak zaplatíte hodně – zejména za výstroj a příspěvky klubu. Ty se hodně liší. Například v Mladé Boleslavi platí hráč od 8. třídy výš 1500 Kč měsíčně. 

V menších klubech se pochopitelně platí méně peněz. V Rakovníku si např. vystačí s třemi až pěti stovkami za měsíc dle kategorie. „V tomto ohledu určitě patříme k nejlevnějším v kraji- Snažíme se děti udržet, protože jich je málo, a tak jsme zvolili tuto formu nízkých příspěvků,“ vysvětluje vedoucí HC Rakovník Tomáš Veselý. 

Zimní stadiony ve středních Čechách

Motivace

Motivační pobídky nejmladším kategoriím nejsou výjimkou. Ať už je to „odpuštění“ členských příspěvků v prvních měsících či dokonce v celém prvním roce, nebo sourozenecká sleva. V Boleslavi či Čáslavi zaplatí bráchové každý jen polovinu z příspěvku. A pro změnu v Berouně či Žebráku neplatí žádné příspěvky v úvodních dvou měsících. „Chceme, aby si děti ověřily, zda je pro ně hokej dobrý sport a až poté se definitivně rozhodly, zda budou pokračovat nebo ne,“ vysvětluje Viktor Burkert z týmu Medvědů. 

Dalším bonusem je výstroj zdarma. Díky pomoci svazu ji nabízí prakticky každý středočeský klub, aspoň pro ty nejmenší. V Kladně ji dostávají hráči víceméně po celou dobu jejich aktivní činnosti od klubu. Jen pokud chce mít hráč nadstandardní věci, musí investovat rodiče. „V tomto směru se v poslední době hodně změnilo. Především díky spolupráci se svazem došlo ke zlepšení podmínek a máme tak možnost začínajícím hokejistům poskytnout pomocnou ruku a zajistit jim zmíněné vybavení,“ shodují se Roman Heindl z Příbrami a Michal Petržílka ze Sedlčan. 

V Rakovníku půjčují kompletní výstroj pro začínající hokejisty. „Máme tu půjčovnu nové či zánovní výstroje pro malé děti na první rok bruslení, tedy na rozjezd,“ říká Tomáš Veselý. 

Bez pomoci měst se neobejdou

Ve středních Čechách stojí umělé ledové plochy ve 23 městech, tři z nich mají k dispozici plochy dvě (Kladno, Boleslav, Příbram). Téměř všechny stojí pod střechou (vyjma Dobříše). V Hořovicích si vymysleli kvůli ušetření zajímavou verzi, ledové hřiště pokrývá nafukovací hala. 

Na provoz prakticky všech ale přispívají radní z rozpočtů města a obcí. Ve velkých klubech miliony (třeba Kladno 3,5 milionů na oba kluby), jinde třeba na provoz stadionů.

Základna je široká

Co se týče počtu hráčů, je na tom Středočeský kraj dobře. Nejnovější klub z Čáslavi má jen 40 dětí, nejlépe je na tom naopak největší Kladno. Ve sedmdesátitisícovém městě fungují už mnoho desetiletí dva oddíly – kromě Rytířů ještě PZ. To dává porci 400 hokejistů. V 16 tisícovém Rakovníku se hokeji věnuje zhruba sto dětí. „Máme tu 94 děti v šesti mládežnických kategoriích. Kromě toho máme ještě školičku bruslení, kam chodí ti nejmenší,“ přibližuje Tomáš Veselý. 

Někdy je to moc blízko…

Dotkli jsme se vzdáleností měst s kvalitní hokejovou přípravou. Ty nejsou velké ani ve severovýchodní části kraje. Třeba Poděbrady a Nymburk odděluje pár minut jízdy, což se pozná i na rivalitě mezi městy. „Podle mne je dobré, že se mládeži věnuje hodně klubů v blízkém okolí Poděbrad (Kolín, Říčany, ale i Benátky, Boleslav a Pardubice s Hradcem). Na druhou stranu se na malém prostoru přetahujeme o děti a těch bohužel není dostatek. Proto je potřeba kvalitní prací děti, či jejich rodiče zaujmout,“ ví své šéf poděbradského klubu Petr Fiala.

Důležité jsou rovněž časy na ledě. České hvězdy i jejich rodiče a prarodiče často procházeli útrapami, museli vstávat na tréninky za tmy. Možná i to je postrkovalo a stali se odolnějšími a lepšími. Dnes už s časy takové potíže nejsou. Ne, že by ranní tréninky úplně vymizely, ale je jich méně. „My máme fakt vynikající podmínky. Naše mládež má na ledě hodně prostoru a má dobré časy. Mládež trénuje čtyřikrát týdně od tří do půl sedmé večer,“ chlubí se nymburský šéf Lukáš Král.

Naopak Michal Kaňka z Benešova má od šedesát dětí víc (140) a cítí, že by klub další plochu potřeboval. „Kluziště by bodlo ještě jedno, protože v odpoledních hodinách je na jednom plno, navíc je využívané i komerčně,“ postěžoval si s tím, že by pomohly sportovní třídy, kluci i holky se totiž k přípravě sjíždějí z mnoha míst okresu. 

Tohle vyřešili například v Kladně, kde se k projektu sportovních tříd vrátili. K přesunu ze školy na stadion je připraven autobus, pauzy mezi tréninky a odchodem domů tráví s dětmi vychovatelky v takzvaném klubíku. Pak je předají rodičům. 

Ve vyspělých zemích je něco takového naprosto normální a koneckonců, Česko vyspělou hokejovou zemí hodlá být i nadále. 
Armáda lidí kolem hokeje ve středních Čechách pro to dělá maximum. 

A zaslouží velký obdiv.