„O nájezd jsem si řekl sám, protože brankáře Míru Krásu znám, takže jsem věděl, co udělám, a přesně tak to vyšlo,“ přiznal 40letý kat Rakovníka

Kanada měla v neděli večer Crosbyho a Slaný Kruliše. Pro oba dobrá společnost, pravda?
To je ten, co rozhodl finále olympiády? Tak ten je o trošku lepší, přesto si myslím, že v Rakovníku ani ve Slaném by neměl flek. (smích)

Jako bek s výbornou střelou od modré jste se přihlásil na nájezd. To jste si tak věřil?
Já je jezdil i v extralize, například kdysi v semifinále play–off s Olomoucí jsem ho nedal. Ale třeba Košicím ano.

Máte rád ženy?
Samozřejmě! Proč?

Já že rakovnické fanynky odcházely ze stadionu se slzami v očích …
To se stává, mrzí mě to, ale je to jen sport. Pokud mohu, tak bych je chtěl touto cestou pozdravit. Chápu jejich emoce stejně jako naše. Jsou totožné, ať člověk vyhraje olympiádu či krajský přebor. Už toho mám odehráno hodně, ale když jsem viděl radost kluků, byl to pro mne nádherný pocit.

V Rakovníku přišlo šest stovek lidí! Co Vy na to?
Když na krajský přebor přijde taková návštěva, tak musím smeknout klobouk. Myslím, že se jim hokej musel líbit, až na ten výsledek. My jsme měli výborného brankáře. Kdyby finále nezastihlo Vaňouse v takové formě, tak jsme měli velký problém.

Rakovník byl hodně dobrý.
Určitě. Řeknu to na rovinu. Byl na tom lépe herně a hlavně bruslařsky, což mi po utkání ve Slaném potvrdil i trenér extraligového Kladna Ota Vejvoda. My jsme do toho dali srdce a také štěstí se přiklonilo na naši stranu.

To, že jste všechny tři série vyřazovacích bojů zvládli až po nájezdech či prodloužení bylo náklonností paní Štěstěny?
To rozhodně ne. My jsme si věřili, protože jsme věděli, jak to hrát. Třeba teď v Rakovníku nás v prodloužení domácí tlačili, ale šanci neměli. Máme hodně zkušené mužstvo.

Souhlasíte, že Rakovník to měl hodně složité, protože se musel vypořádávat s velkým tlakem? Není zdaleka první, kdo podobnou situaci nezvládl, spíš bych řekl, že to je pravidlem.
Určitě to pro něj bylo svazující, zatímco my neměli co ztratit. Nechci rakovnické kluky snižovat, ale ani jeden z nich není zvyklý hrát před tolika fanoušky, kteří jsou plni očekávání. Prostě nemají taková utkání odehraná. My jsme z mála vytěžili maximum, i když nechci tvrdit, že šance jsme neměli. Jen jsme je dokázali v pravou chvíli proměnit. Gól na jedna nula soupeře psychicky hodně srazil, stejně jako každá další jeho neproměněná
šance.

Býval jste vyhlášený bouřlivák a tvrďák, trestná byla Vaším druhým hokejovým domovem. Byl jste ve finálové sérii vůbec vyloučený?
Já jsem teď vážně hodný, asi stárnu, dva malé tresty jsem si ale odpykal. (smích)

JIŘÍ NAGY, KAMILA HEJDOVÁ