Má za sebou zářivou kariéru v NHL, kde chytal od roku 2008 až do loňského jara, ale pak mnoho fanoušků překvapil ukončením kariéry. Je mu totiž pouhých 31 let a v tomhle věku dnes špičkoví hokejisté končí málokdy. Pavelec ale už dávno před ohlášením svého konce dával najevo, že až o jeho služby nebude zájem v NHL, pověsí výstroj na hřebík a bude si užívat i jiného života než je ten hokejový. Jak řekl, tak udělal a jestli někteří nad jeho rozhodnutím kroutili hlavou, pak jiní ho chválí.

Jak je v důchodu?
Nemění se nic a já se každým dnem přesvědčuji, že moje rozhodnutí skončit s hokejem bylo správné. Život jde přece dál.

Nikdy se ve vás nevrtá červíček pochybností?
Když jsem své rozhodnutí dělal, věděl jsem stoprocentně, že to tak chci. A neměl jsem o tom žádné pochybnosti. Hokej si užívám pořád, ale už se na něj chodím hlavně koukat.

Na jaký nejraději?
Občas si pustím v televizi NHL, což jsem předtím vůbec nedělal. A chodím na extraligu. Pochopitelně nejvíc na Hradec Králové, protože tam hraje můj kamarád Radek Smoleňák. Také na Spartu, protože blízko bydlím.

Možná už z vás Pražan je, nebo ne?
V Praze je samozřejmě podstatně víc možností než v Kladně, ale zůstanu Kladeňákem. Mám tady rodiče, babičku, ségru, jezdím sem pravidelně.

Zmínil jste kamaráda Radka Smoleňáka, kterému se v Hradci daří, jak hodnotíte jeho výkony vy?
Je to hráč, kterého si na ledě prostě všimnete. Dá gól a umí zastat i černou práci. Koneckonců Hradec je druhý, to o něčem hovoří. Jsem rád, že se už vrátil domů, že skončil se svým cestováním z klubu do klubu. Co vím, tak se Hradci upsal na delší dobu a pro mě je to dobrá volba. Doufám, že Hradec půjde co nejdál, našlápnuto má dobře. Naposledy Plzeň nebo Liberec byly techničtější, ale Mountfield hraje bojovný, jakoby play off styl. A zatím se jim to daří.

Takže nebudou muset přepínat před play off do jiného módu?
Tam se může stát cokoliv, mohou klidně vyletět v prvním kole. Hodně záleží na tom, na koho půjdou a jak se jejich protivník připraví.

V NHL zřejmě sledujete hlavně kluby, v nichž jste chytal. Plus třeba Philadelphii, kde hrají vaši kamarádi Kuba Voráček s Radko Gudasem…
Nekoukám většinou na celé zápasy, ale sleduji to pravidelně. Samozřejmě hlavně Rangers a Winnipeg. Ve Filadelfii klukům přeju, i když tam se týmu nedaří vůbec.

V zámoří se spekuluje, že by Radko Gudas mohl být vyměněn, prý by o něho stálo Toronto. Víte o tom něco?
To co vy, až tak moc to nesleduji. Je fakt, že se Letcům nedaří a Gudy nemusí být jediným hráčem, který to odnese. Hrají tam všichni dlouho spolu a nedaří se. A ještě ve Filadelfii, kde je to o mnoho těžší, protože tam i když zkazíte jednu nahrávku, tak na vás lidi hned bučí. Není jednoduché tam hrát, dobře si to pamatuji. Takže si myslím, že tým budou chtít nějak proházet, aby ho nakopli.

Pojď hrát hokej v Kladně, akce Rytířů pro nejmenší adepty hokeje se zúčastnily i kladenské hvězdy minulosti i současnosti Ondřej Pavelec, Jan Neliba, Radek Gardoň nebo Petr Vampola.

Pojď hrát hokej v Kladně, akce Rytířů pro nejmenší adepty hokeje se zúčastnily i kladenské hvězdy minulosti i současnosti Ondřej Pavelec, Jan Neliba, Radek Gardoň nebo Petr Vampola. Autor: Deník/ Rudolf Muzika

Na hokej chvíli zapomeňme, určitě děláte spoustu dalších věcí. Co nejvíc?
Golf! Pustil jsem se do něj a to zabere hrozně moc času. Rozhodně nemám žádné velké ambice, ale chci ho prostě umět. Je to ale střídavě oblačno až zataženo (smích). Každopádně mě nebaví ho hrát jen tak, musí tam být nějaký náboj. Je ale náročný.

Na to konkrétně?
Na všechno, na ruce i hlavu. Hlavně se nedá obejít, protože co nenatrénuješ, to neumíš. Třeba v tenisu, který také začínám znovu hrát, to můžete uběhat, když vám hra moc nejde. V golfu si takhle nepomůžete. A když to zkazím, kazím to sám sobě, ne někomu jinému. To je změna oproti hokeji. Hlavně je to ale obrovský relax, pro mě stoprocentně.

Děláte aktivně jen golf?
Také se snažím chodit do posilovny a vrátil jsem se k tenisu, na který jsem trochu kašlal a byla to škoda, protože ho mám rád. To vše hlavně abych se udržel v nějaké kondici a neměl sto dvacet kilo (smích).

Hlavně je asi na vše víc času, ne?
To stoprocentně, užívám si to. Že nemusím pořád někdy být včas a do poslední minuty. Pro mě aktuálně nejdůležitější věc.

Ještě zpět k hokeji. O ambicích Hradce jste mluvil, ale co vaše mateřské Kladno? Sledujete jeho snahu o návrat mezi elitu?
Těžko říci, to je opravdu těžká otázka. Minulý rok měli našlápnuto celkem solidně, tak uvidíme, co letos. Play off je záludné, protože se vám mohou zranit nejlepší hráči a sezony je pak v háji. Z mého pohledu by asi potřebovali ještě posílit, protože hlavně v baráži už to je prvoligové týmy strašně těžké. Šance vždycky je, teď uvidíme, jak se jim ještě povede posílit a kdo půjde z extraligy do baráže.

Ondřej PAVELEC
Narozen: 31. srpna 1987 v Kladně
Kariéra: Kladno (mládež do 2007), Cape Breton (kanadská juniorská soutěž QMJHL – do 2009), Chicago Wolves (AHL 2007-09), Atlanta Trashers (2007-11), Winnipeg Jets (2011-2017), New York Rangers (vše NHL, 2017-18).
Rodinný stav: svobodný.
Úspěchy: mistr světa z roku 2010 (jako náhradník Tomáše Vokouna, bronzový z MS 2011 jako jednička). Nejlepší brankář na MS do 18 let 2005 + člen All Stars Teamu, vítěz Calder Cupu (vítěz AHL) s Chicagem Wolves, kde vyhrál v play off maximální počet 12 zápasů. V juniorské QMJHL s Cape Bretonem vyhrál dvakrát Jacques Plante Trophy (trofej pro gólmana s nejmenším průměrem obdržených gólů v sezoně) a RDS Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže.