Kdy jste začal s hokejem?
S hokejem jsem začal od pěti let tady v Rakovníku, v mém ročníku nás bylo hodně.

Ještě v mládí jste odešel hrát na Kladno, kde jste zažil velmi úspěšné období, popište nám, jaké to bylo…
Ano, od šesté třídy jsem začal jezdit na Kladno a hrál jsem tam žákovskou extraligu. V osmé třídě jsme byli mistři Středočeského kraje, kde jsme s PZ Kladno porazili např. HC Kladno, hráli tam v tu dobu kluci jako Frolík, Tlustý atd. Další hezkou vzpomínkou pro mne je Honza Rudovský, se kterým jsem  hrál ve stejné lajně (nynější hráč Rytířů Kladno).

Po čase jste se vrátil opět do Rakovníka, proč?
Do dorostu jsem se vrátil, protože jsem zde studoval  gymnázium. Později jsem přešel do juniorky.

Tenkrát byla i tato kategorie v Rakovníku velmi úspěšná, projevilo se to?
To máte pravdu, náš tým byl za poslední léta nejúspěšnější, hráli jsme po celé dva roky špičku tabulky KLJ. Tenkrát byla soutěž dost prestižní, do všech krajských mužstev šlo hodně ligových hráčů, my měli silný ročník a dařilo se nám. Projevilo se to např. tak, že na naše zápasy chodilo hodně diváků, třeba 100 –  150, na tu dobu a kategorii velmi slušné.

Jak finančně i fyzicky byl náročný hokej na Kladně a v Rakovníku? Je nějaké měřítko?
Rozdíl byl značný. Na Kladně jsem trénoval čtyřikrát v týdnu, do toho byl jeden až dva zápasy. Časově, fyzicky i finančně to bylo o dost těžší než v Rakovníku, ale zase se člověk dostal mnohem víc na led, což se pak muselo odrazit v připravenosti a výsledcích.

Neměl jste pocit, že je toho na vás moc, když jste k tomu studoval ještě základní školu v jiném městě?
Jednoduché to nebylo, ale rodiče mi pomohli. Jezdili jsme se spolužákem na tréninky i brzy ráno, vstával jsem kvůli tomu v pět, abych stihl být v osm zpět ve škole. Výkonnost šla nahoru. Odehráli jsme okolo šedesáti her za rok…

Co pro vás hokej v mládí znamenal?
Chtěl jsem hokej hrát, ale kdyby mě to bavilo tolik, jako mě to baví teď, a dřel bych na sobě, byl bych asi někde jinde. Hokej jsem hrál, ale nic navíc jsem tomu nedával, sám jsem doma pro to nic neudělal, docházka do posilovny, nebo nějaké zlepšení fyzičky, to mě tenkrát moc nezajímalo.

Proč jste pak s hokejem skončil?
Skončila mi střední škola, i kategorie juniorů, tak jsme všichni odešli do A týmu, kde jsem působil dvě sezóny a pak jsem skončil z různých důvodů… Našel jsem si zálibu v hudbě a hrál jsem s kapelou.

V současnosti vás opět vídáme v sestavě HC Rakovník, co se stalo?
Každý hokejista vám potvrdí, že sport, který děláte celý život, vám začne chybět. To se stalo i mně. Vrátil jsem se a hokej mě baví mnohem víc než za mlada. Kdybych měl do toho takový elán, jako teď, tak bych byl tenkrát jinde. Hraji v krajské lize mužů vlastně první sezónu.

Jak se váš přístup k hokeji a   makání na sobě změnil? Co děláte?
Účastním se hokejových tréninků s týmem, chodím ještě na individuální tréninky na zimák, navštěvuji posilovnu, co zde máme, a od jara do podzimu jezdím na kole. Cyklistika mi dává kondici a nabírám svalovou hmotu na dolních končetinách. Důležitá je pro mě pravidelnost a dřina. Trénuji ještě pokročilé děti ve školičce bruslení, což mě baví…

Jak je vaše dřina vidět při zápasech, dostáváte šanci?
Nemohu říct, jak to trenér vidí, to je jeho věc, je to na něm. V týmu jsem, na zápasy jezdím,  jsem stabilně centr čtvrté lajny, ale na led se dostaneme málo, protože hrajeme na tři formace. Samozřejmě bych rád hrál víc a pomohl mančaftu.

Nedemotivuje vás to, že na sobě makáte a tolik šancí nedostáváte? Budete v tom pokračovat?
Demotivující by toto bylo pro každého, ale dělám to pro sebe. Moje fyzička je lepší, což se mi hodí pro hokej nebo pro jiný sport, ale i soukromý život, moje osobní výsledky mě motivují k tomu, abych v tom dál pokračoval. A jsem rád, že jsem součástí týmu, mám k dispozici veškeré zázemí k tréninku. Za to děkuji vedení zimního stadionu a klubu.

Váš otec je velmi dobrý vytrvalostní běžec, to vás nelákalo?
Nemám problém použít běh v tréninku, ale chuť připravovat se na závody cíleně nemám. Když jsem byl malý, tak jsem běhal, ale teď už ne, natolik mě to nebaví a mé cíle jsou jinde.