Máte za sebou druhou sezonu v rakovnickém klubu. Jaká byla ve srovnání s tou loňskou? Myslíte si, že reorganizace soutěže byla dobrým krokem?
Myslím si, že se soutěž zkvalitnila. Nejen proto, že tam bylo více mužstev. Všechny týmy se posílily, my rovněž, a přestože jsme získali čtyři vynikající hráče, progres nebyl až úplně takový. Když budu mluvit otevřeně, pokud bychom hráli s loňskou sestavou, ač je to kruté, plácali bychom se ve spodní části tabulky. 

Nové, v případě Hegenbarta a Klause staronové, posily tedy byly hodně znát…
Třeba v případě Hegenbarta, ač mu bude 43 let, věk u něj vůbec nerozhoduje. O jeho kvalitách se nemusíme bavit a to se týká více hráčů kolem čtyřicítky. Také obránce Jelínek, pokud hrál, byl velkou jistotou. Okegawu jsem trénoval dva roky ve starším dorostu. Pak jsem ho na dva roky ztratil z očí, a když přišel sem, říkal jsem mu, že se musí poprat o místo. On ale za tu dobu na Kladně udělal hrozný pokrok, náhodou se na prvním tréninku dostal k Hegenbartovi a Kounovskému a nebylo co řešit. 

Naopak šestice hráčů A-tým během sezony opustila. 
Víte, každý si o to místo řekne. Před sezonou jsem klukům říkal, že největším soupeřem nebude náš soupeř, ale budeme to my sami. V létě jsme měli 15 útočníků a 9 beků a bylo tedy jasné, že šest útočníků a tři obránci hrát nebudou. Někteří se o místo snažili poprat, někteří nikoliv.

Pozitivním příkladem je Jaroslav Grill, jenž začal v béčku a nakonec patřil ke stabilním členům A-týmu.
Jarda Grill chodil za béčko, ale trénoval i s námi. Přišla doba, kdy jsme ho potřebovali, a kromě gólmana nastoupil na všech postech a o místo se popral. Někteří na to neměli kvalitu, někteří se urazili a nakonec nás zbylo šestnáct. Na druhou stranu se klukům nedivím, je to amatérský sport, dávají tomu čas a pak nehrají. Také klukům z béčka jsme nabízeli, aby trénovali s námi, ale nakonec chodili pouze Havlíček s Prokopem. Přitom kluci z áčka se jim snaží pomoci.

Co říkáte na vyrovnané gólmanské duo?
S nimi je spokojenost naprostá. Co může být lepší, než dva vyrovnaní gólmani. Navíc spolu vychází velice dobře.

Se sezonou tedy panuje spokojenost?
Podle mě byla tato sezona více než dobrá. V celé soutěži nebylo jediné mužstvo, o kterém byste mohli říct, že ho stoprocentně porazíme. Soutěž byla hrozně vyrovnaná a žádný zápas jsme nemohli vypustit. 

Letošní ročník jste začali dobře, poté však přišly tři porážky v řadě. Nebál jste se, že by se mohl tým dostat do krize?
Tuto situaci si vybavuji dobře a byla tady nálada, že by se mělo něco změnit. Z mých zkušeností jsem věděl, že není třeba něco měnit, ale zlepšit. Nakonec jsme to ustáli a vyškrábali jsme se z toho sami. 

Nakonec jste se zvedli a útočili i na první místo, které uzmul Mělník. Co říkáte na jeho vypadnutí hned ve čtvrtfinále?
To je právě to play off. Podívejte se na Plzeň – Olomouc. Vyřazovací část je prostě taková a vy nevíte, kolik soupeři schází hráčů. My, když jsme hráli kompletní, byli jsme k neporažení. Ale to nejde pořád. Každého někdy potkají zranění, nemoci, pracovní povinnosti. 

V play off jste nakonec vypadli s Černošicemi. Jak sérii zpětně hodnotíte?
Už první zápas byl hodně zajímavý. Vedli jsme 3:0, ale nakonec to bylo vyrovnané až do konce, když jsme dohrávali snad ve dvanácti hráčích. I v Černošicích to bylo dlouho vyrovnané, rozhodovalo se až v závěru. Poslední zápas byl specifický. O těch pruhovaných mluvit nebudu, to bych si zkazil náladu. 

Řadu let jste trénoval profesionály. Přizpůsobujete tedy tréninky hráčům, kteří hrají hokej až po práci?
Tady prakticky není hráč, který by se na to vykašlal, že by trénoval na padesát procent. Samozřejmě je to krajská liga. Některé věci nemůžete dělat, na některé není čas. Na tréninku se sejde třeba třináct hráčů, takže se tomu musíte přizpůsobit. 

Plánujete mužstvo posílit?
Teď zrovna zkoušíme nové hráče, ale nechtěl bych být konkrétní. Jsou to mladí kluci s ligou zkušeností. 

A vy osobně budete pokračovat?
Pokud bude vedení souhlasit, tak budu. (úsměv)