Kolik výročních výstav, tolik let existence. Ta odstartovaná Amforou ve čtvrtek houslovým duem se může pochlubit neuvěřitelnou třiačtyřicítkou, takové číslici může ze současných rakovnických klubů a podobných sdružení těžko kdo konkurovat.
Všechno to tenkrát začalo kurzem fotografie vedeného legendárním Karlem Koubkem. Učaroval části jeho účastníků natolik, že se rozhodli ve schůzkách nad fotografiemi a o fotografování pokračovat a založili svoji Amforu (Amatérští fotografové Rakovnicka). Klubem prošlo za její existenci přes šedesát fotografických adeptů, z nichž čtyři jsou dokonce pamětníky jeho prvních krůčků.
Mansardu Muzea TGM tentokrát obsadilo 59 panelů od 22 současných členů Amfory a jako host své plastiky vystavuje známý rakovnický umělecký řezbář Emil Pejša.
Básník Vlastimil Ženec ve svém úvodu nazval všechny přítomné velkou amforáckou rodinou. Skutečně, takovou návštěvu včetně spřízněného žateckého fotoklubu mansarda už dlouho nezažila. A pokud by šlo tvrdit o Amfoře, kterou máme za ta léta už i v jednotlivcích dokonale přečtenou, že tentokrát posunula laťku ještě výš, že překvapila kvalitou i pestrostí žánrů, nebylo by to jen laciné lichocení, ale skutečnost.
Co autor, to osobitý kamínek do celkové výstavní mozaiky. Židovský hřbitov, skvělé portréty, svěží akty, Rakovník viděný neotřele, postavičky kolem nás i postavy štamgastů z luženského nádraží, Zvíkovec a Rabštejn z letadla a taky Hon na zajíce, Šumava, mašinky a trati, kříže k zamyšlení aneb Je to kříž, krajiny vonící dálavami i blízkými humny, nechybí příroda, fotografický úsměv, Honzíky za oknem…
Slovy básníka: “Každý květ je z jiné zahrádky, nese identitu svého zahradníka, celek pak je krásnou voňavou amforskou kyticí.“
Vlastimil Řebec přišel i s návrhem, abychom příště místo proslovu z jednoho místa, prošli výstavou a o každém autorovi či k panelu si řekli jednu dvě věty, vyslovil také Amforou inspirované desatero: solidnost, identita, úcta k subjektu, láska ke krajině coby dědictví Karla Koubka, nápaditost, objevování, hledání poezie, progresivita, okres jako zdroj inspirací, radost z fotografování, modelování krásna, které zušlechťuje a uvolňuje fantazii.
Výstava končí za měsíc 24. února.