Ta knížka se přesně jmenuje „35 českých filmových režisérů očima Zdeňka Svěráka, Jiřího Suchého, Květy Fialové, Radka Brzobohatého a v karikaturách Michala Černíka“, vydalo ji pražské Nakladatelství BVD a je k dostání po celé republice, tedy i v Rakovníku, odkud autor (38) – syn hudebního komponisty a aranžéra, zpěváka, kytaristy, kapelníka a učitele Josefa Černíka a bratr populární zpěvačky a herečky Lucie Černíkové – pochází.

Michalův talent zachytit několika málo čarami tužkou charakteristickou podobu se projevil veřejně už v roce 2003, kdy k padesátinám tatínkova orchestru Merkur nakreslil karikatury všech jeho současných i bývalých členů, ale chuť tvořit mu zůstala i poté. „Bylo mi sedmnáct, když jsem zjistil, že kromě muziky a zpěvu tíhnu k malování a zakoupil jsem svoje první čtvrtky, tužky, křídy a barvy. Pak jsem v kterémsi časopise objevil kreslenou karikaturu zpěvačky Evy Pilarové a řekl si: To bych chtěl umět.“

Zkoušel, mazal, zjednodušoval, až se jednoho dne zrodila první nepřehlédnutelná černíkovská karikatura, portrét tehdejšího zvukaře Merkuru Petra Neumanna a po letech taky filmového režiséra Ivo Nováka. Michal má totiž kromě malování a kreslení ještě dalšího koníčka, sbírá podepsané fotografie herců a režisérů, a tak se zrodil i nápad vytvořit něco navíc. „Měl jsem pocit, že se o filmových a vůbec režisérech málo píše, že pozornost a sláva směřuje víc k hercům,“ říká, a snad aby tuhle nespravedlnost aspoň trochu napravil, bral získané fotografie jednu po druhé a začal kreslit.

Napřed jen tak pro sebe a třeba i pro nějakou výstavu, jenomže ta proběhne, pak se to zase schová… Nakonec byly na světě karikatury, fotky s autogramem, poznámky ze spousty přečtených knih a pojednání o tvorbě portrétovaných. A co kdyby vznikla knížka, kde by byla režisérova fotografie, citát, medailonek, režijní, popřípadě herecká filmografie, role ve filmech, v TV seriálech, karikatura. A kdyby ještě v několika řádcích zavzpomínali slavní herci… Myšlenka, s níž se nikomu nesvěřil, ale čtyři roky na ní doma tvrdě pracoval, dostávala konkrétní obrysy. Třicet pět portrétovaných, pětici vzpomínajících (k vyjmenované čtveřici přibyl ještě herec Ladislav Potměšil).

„Někdo odmítl, někomu stačilo zatelefonovat, napsat, sjednat schůzku. Paní Květu Fialovou jsem navštívil doma a Radka Brzobohatého v jeho divadle, Zdeněk Svěrák a Jiří Suchý zavzpomínali pomocí internetu. Jen režiséři, co se chystá, netušili,“ vzpomíná autor. Rukopis byl tedy na světě, zbývala „maličkost“, najít nakladatele. Devětkrát vstoupí do dveří pražských vydavatelů, devětkrát je s úsměvem přijat a vyjádřeno nadšení, které se postupně kamsi vytratí. Risklo to až Nakladatelství BVD, a nelituje. Radost z nečekaného dárku měli i samotní režiséři. „Mám už jednu karikaturu od japonského vítěze karikatur na festivalu v Gabrovu, ale ta Vaše je zajímavější,“ děkuje například Dušan Klein.

V roli kmotrů se 7. prosince u nevšední knížky sešli Zdeněk Troška, Václav Vorlíček, Juraj Herz, Zdeněk Zelenka, František Filip, Květa Fialová a sestřička Lucka.

AUTOR: IVO MIČKA