Muzikanti Brass Bandu zahájili 1. července letošní Rakovnická nocturna, dixieland Brass Band přiváží do Rakovníka již řadu let tuzemské i zahraniční pěvecké a hráčské klenoty a bez brassbandovských Jazzových Vánoc by nám něco koncem prosince každoročně opravdově chybělo. Zdálo by se, že tohle muzikou natěšené těleso je tu odjakživa, ale není, zrodilo se takříkajíc se sametovou revolucí před dvaceti lety, přesně na 1. máje 1990, protože legrace musí být a na muziku, průvod a portréty Gottwalda a Stalina, na to jsme přece byli navyklí. Míň už na kozu, která tohle recesistické procesí tenkrát vedla.

Pár muzikantů si ještě po průvodu zajamovalo u pavilonu v parku a zazněl tu i jakýs takýs pokus o dixieland doprovozený větou postaršího muže: „Týhle muziky se držte, chlapci!“
Vzali si ji k srdci. Večer se sešli na Hrádku a domluvili první zkoušku ve sklenářství u trumpetisty Pavla Kadlíka. Zrodil se rakovnický dixieland Brass Band.

I o tom se zmiňuje přepěkná výstava v Mansardě Muzea TGM. Nechybí jí opravdu nic a pobaví muzikanty, nemuzikanty, malé i velké. A být v téhle partě bubeníkem, nic záviděníhodného a nepomůže ani, že se v poslední době kromě bubnování věnuje vtipnému počeštění anglických textů. Hudební parťáci nemají slitování. Vystaveny jsou i výchovné pomůcky pro neukázněné bubeníky, pila pro zmenšení bicích souprav či ukázka sady miniaturizovaných paliček. Pochopitelně „hráči na bicí nástroje, většinou už tak velmi labilní, nesli fyzické tresty těžce“, a tak se prý často z hotelových pokojů ozývalo naříkavé: Kde je tatínek a máti? V Kraslicích vzápětí tak vznikla světoznámá továrna Amati.
Járu Cimrmana by potěšily i lyže, které Brass Band používá při hře na 1. máje v Krkonoších, různé velikosti doprovodných valch (Es valcha, B valcha, basová valcha)… Jednu z návštěvnic zaujaly dvě postavy připomínající Julínka a Cikrta (nebo že by někoho z Brass Bandu?) a se zájmem pátrala, jestli ten menší má opravdu, jak se o něm tvrdí, pod čepicí, v našem případě pod kloboukem.
Nechybějí fotky, tatínek Sklenička s tenorem k nerozeznání od neworleánského Afroameričana, vystoupení „dixíku“ v Katalánsku, Koscianu, Drážďanech, Holandsku, na moři, ale také v Podbořánkcách, Hředlích, Řevnicích, na letenské pláni… A těch historických nástrojů, sad módních motýlků, novin, CD, propagačních letáků…
Zajděte, nebudete litovat. Výstava je otevřena do 1. srpna.

AUTOR: IVO MIČKA