Ne náhodou jsem LDO napsala až na konec výčtu, je totiž na mnohých školách ze všech oborů ZUŠ nejmladší. Jeho počátky sice musíme hledat už v roce 1960, kdy byl tento obor zřízen školským zákonem, ale v řadě měst vzniká tento kolektivní obor zaměřený na hraní divadla dětmi až v letech sedmdesátých či osmdesátých a na některých školách dodnes není založen, protože stále ještě chybějí kvalitně vzdělaní učitelé. Vysoké školy připravující učitele LDO vznikají až v devadesátých letech dvacátého století (Ateliér dramatické výchovy DiFa Brno a Katedra výchovné dramatiky DAMU Praha). Proto je v některých regionech tento obor stále ještě „v plenkách“. Přitom ale v posledních letech nabývá na významu a je vyhledáván především ve větších městech. Pokusme se nyní tento obor představit.

Cílem LDO je rozvíjet umělecké vlohy žáka k divadelní a slovesné činnosti. Prostřednictvím dramatických cvičení a improvizací vybavuje žáky dovednostmi potřebnými pro přirozený, kultivovaný a tvořivý výraz. Talentované žáky připravuje ke studiu herectví, režie, dramaturgie, divadelní vědy, scénografie, loutkářství, organizace divadel, učitelství literárně-dramatického oboru na odborných středních a vysokých uměleckých školách, filosofických a pedagogických fakultách. Základem výuky a prostředkem výchovy jsou tvořivé činnosti dramatické (pohybové, mluvní), přednesové, slovesné a hra s loutkou.

Zní to příliš složitě? Nepochybně, takto charakterizuje výuku v LDO platný vzdělávací program pro ZUŠ. Pojďme rozložit tato komplikovaná tvrzení na základní prvočinitele, jednoduché pojmy. Co se tedy v LDO učí?

Správně chodit
Pro každého člověka, pro jeho život a práci, je důležité zdravé držení těla. To umožní snadné dýchání, a tedy i i rychlý a účelný pohyb a srozumitelnou řeč. Žáci si stále připomínají základní pohybovou abecedu – uvědomění si těžiště těla, jeho vznosné držení směrem vzhůru, volný, široce rozevřený hrudní koš, správnou polohu hlavy vůči ostatnímu tělu. Dobře „postavené“ tělo nám umožní dělat cokoliv.

Vyrovnat se s prostorem
Nikdo z nás nechodí po světě sám. Abychom jeden do druhého nenaráželi, nepřekáželi si a abychom došli tam, kam chceme, učíme žáky vnímat prostor kolem sebe a lidi v něm. Cítit šířku, výšku i hloubku světa kolem sebe – v rovině konkrétní i abstraktní.

Gestikulovat Své rozhovory s ostatními často doprovázíme a komentujeme gesty, mimikou obličeje a někdy i pohybem celého těla. Učíme se používat mimiku, gestiku i velký pohyb těla účelně a záměrně. Nemást tělem. Pohybem charakterizujeme postavy, o kterých hrajeme divadlo. Dát celým tělem jasně najevo, co chceme říct.

Být někým jiným
Přes pohybová cvičení charakterizujeme postavy, o kterých hrajeme divadlo. Učíme se dát celým tělem jasně najevo, co chceme říct a kdo jsme. Učíme se záměrně ovládat svůj projev a systematicky budovat charakteristiku postavy.
Technicky správně mluvit
Učíme se mluvit tak, aby nám bylo dobře rozumět – správně dýchat, dobře pracovat mluvidly a pečlivě vyslovovat. Mluvit tak, aby nás bylo dobře slyšet , ať už stojíme vedle partnera, na kopci naproti a nebo vězíme v hluboké jámě. Učíme žáky reagovat hlasem na změnu prostoru, aby je bylo slyšet kdekoliv. Učíme se ale zvolit i správný tón řeči, aby nedocházelo k nedorozumění.

Fakticky dobře mluvit
Rozvíjíme slovní zásobu, popouštíme uzdu fantazii. Popisujeme věci kolem sebe, vymýšlíme si hodnověrné i fantastické příběhy, tvoříme slovy nové světy. Učíme žáky rozlišovat při jaké příležitosti mluvíme a jaká slova máme použít, aby se k příležitosti hodila.

Číst někomu a číst si
Čteme kvalitní dětskou literaturu a o přečteném si povídáme. Učíme se hodnotit přečtené, vyjádřit své pocity, porovnávat s jinými knihami. Čteme nahlas ostatním a učíme se při tom rozdělit text na kratší úseky a ty předat někomu dalšímu. Učíme se knihy chápat a užívat si je.

Recitovat
Myšlenky zvoleného básnického nebo prozaického textu se učíme předávat dál. Rozebrat si text pro sebe, pochopit ho, vytvořit si vlastní názor a ten dát najevo přednesem textu. A samozřejmě trénujeme paměť.

Vyjádřit názor a přijímat názory jiných
Často diskutujeme o své práci či o čteném či viděném v divadle nebo v kině. Vytváříme si svůj vlastní názor na věc a učíme se vnímat názory jiných. S tím souvisí i učit se přijímat kritiku vlastní práce – například při hodnocení veřejných vystoupení. Učíme se chválit dobře odvedenou práci a chválu přijímat.

Hrát divadlo
Společně připravujeme zvolenou předlohu pro plánované představení. Poznáváme práci dramaturga, režiséra, scénografa i herce „zevnitř“. Prací na inscenaci. Zkoušením situací, hledáním správného rozčlenění prostoru, výrazu herců, způsobu mluvy.

Spolupracovat a být odpovědný
LDO je kolektivní obor. Učíme žáky vycházet spolu ve dvojicích i ve větších skupinách. Spolupracovat, spolehnout se na druhého, když je to třeba, a sám svoji pomoc nabídnout. Učíme se myslet na jevišti na ostatní spoluherce. Pokoušíme se o společné bytí a společný prožitek z povedené akce – ať už je to jednoduchá dětská hra u nejmenších a nebo divadelní hra u nejstarších.

Tvořit a dotahovat věci do konce
Prací na recitačním vystoupení – ať už sólovém nebo kolektivním - , divadelním či loutkovém představení se učíme cíleně využívat své nápady, dávat jim tvar a dokončovat je. Neutíkáme od rozdělané práce.

Vést ostatní
Každý žák je někdy veden učitelem či spolužákem a jindy sám vede druhé. Postupně se učíme vést vrstevníky při hraní dětských her, poskytovat jim své nápady, korigovat jejich nápady. Nejstarší žáci často pracují jako instruktoři na dětských táborech, vedou kroužky a nebo dílny při divadelních přehlídkách.

Chodit do divadla a vnímat umění jako přirozenou součást života
Často navštěvujeme se žáky divadelní představení. O viděných představeních si povídáme, zařazujeme je do kontextu vývoje divadla a současného umění vůbec. Jako diváci či účinkující jezdíme na divadelní přehlídky a dál se na nich vzděláváme. Poznáváme další lidi, které baví to, co nás. Divadlo doplňujeme o hudbu a výtvarné umění.

Být aktivním člověkem
Činnosti LDO učí aktivnímu životu. Naši absolventi vnímají umění jako součást svého bytí. Nemají potíže vyjádřit svůj názor, mají přirozené sebevědomí a zvýšenou sociální vnímavost. Často vyhledávají povolání v sociální sféře a hlásí se na školy umělecké a pedagogické. Často také zůstávají v amatérských divadelních souborech i v dospělosti.

Douška na závěr
Literárně-dramatický obor je součástí ZUŠ. Jeho posláním je tedy zaměřovat se na talentované děti. Proto lze také popsat rozdíl mezi dramatickým kroužkem např. při ZŠ nebo při kulturním středisku či domě dětí.
Povinností učitele LDO na ZUŠ je budovat technické dovednosti směřující k herectví. Používá metodické postupy dramatické výchovy, přirozeně rozvíjí osobnost a sociální vztahy žáků – je ale také tím, kdo dbá na „správné herecké vychování“ žáků.
Dramatické kroužky jsou velice důležité při budování sociálních vztahů a při rozvoji osobnosti dětí, ale nemusí tolik dbát na profesionalitu výuky. Prostřednictvím divadelních technik si děti hrají a poznávají svět.
V LDO ZUŠ je důraz opačný. Dramatické hry slouží k budování hereckých dovedností a profesních návyků.

Iva Dvořáková