XXIX. národní přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník 2010 zatáhla v neděli oponu.

Herci spolu s diváky absolvovali v rakovnickém Tylově divadle několik kouzelných soutěžních nocí. Za spolupořadatele výsledek prozradila dramaturgyně Tylova divadla Alena Mutinská: „Odborná porota se rozhodla do programu Jiráskova Hronova 2011 doporučit inscenaci O Pračlovíčkovi divadla Tramtarie Olomouc.

Dle soudu odborné poroty jsme byli i přes nedůslednosti v režijním vedení svědky nadprůměrné inscenace.“ Odborná porota se shodla, že po předloňské nebývale úrodné nadílce (připomeňme jen, že kromě nominované libické inscenace Měla babka čtyři jabka doporučila porota na Jiráskův Hronov hned další tři) nabrala v loňském roce rakovnická Popelka po kvalitativní stránce svůj obvyklý, dá se říci průměrný směr, který v zásadě letošní ročník jen potvrdil. Nemůže se mluvit o zklamání či prohře, ale ani o mimořádném vítězství.

Odborná porota národní přehlídky amatérského činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník 2010 udělila dále tato Čestná uznání: Barboře Hubíkové za herecký výkon v roli Lišky v inscenaci Za hvězdou malého prince.

Divadelnímu souboru Prkno Veverská Bítýška za hereckou složku inscenace Tři prasátka.

Janu Zapletalovi a Renatě Šebestové za scénografii v inscenaci Ostrov tet.

Adamu Wichovi za herecký výkon v roli Fabia v inscenaci Ostrov tet.

Danielu Šimkovi za herecký výkon v roli Ptáka Ohniváka v inscenaci Pták Ohnivák a liška Ryška.

Porota Popelky Rakovník 2010 rozdala také ceny: Martinu Dědochovi za herecký výkon v roli Pračlovíčka v inscenaci O pračlovíčkovi.

Divadlu Tramtarie Olomouc za inscenaci O pračlovíčkovi.

Divadlu Červiven SPgŠ Krnov za objevnou dramaturgii v inscenaci Ostrov tet.

Elišce Junkové ml. za herecký výkon v roli lišky Ryšky v inscenaci Pták Ohnivák a liška Ryška a konečně také Miroslavu Královi za scénografii v inscenaci Pták Ohnivák a liška Ryška.

Za porotce řekl mimo jiné Milan Schejbal: „Letošní Popelka potvrdila výrazný trend několika posledních ročníků, a to příklon drtivé většiny vystupujících souborů k postupům a principům takzvaného antiiluzivního divadla, kde hra, hravost již není jen prostředkem, ale stává se cílem, ústředním tématem, smyslem celkového inscenačního záměru, kde ono 'jak' je důležitější než 'co'. To přináší mnoho úskalí, o kterých jsme s účastníky Popelky diskutovali.