Houslový fenomén Monika Růžková. Pamatujeme ji jako žačku paní učitelky Jitky Suchomelové i jako studentku Pražské konzervatoře. V úterý se už představila v roli posluchačky 4. ročníku Akademie múzických umění ve třídě profesora Ivana Strause, ale jinak se nezměnila. Půvabná, skromná, bezprostřední a její Rakovničtí jí rozumějí.

Přijíždí nám často nejen zahrát, ale také před každým osudovým koncertem, soutěží či zkouškou načerpat sílu k vítěznému tažení. A ono to vychází a vyjde jistě i tentokrát, kdy podstoupí konkurs na koncert na závěr studia. Ne každý magistr a magistra se totiž bude moci rozloučit s AMU za doprovodu symfonického orchestru, a tak ve čtvrtek, kdy komise rozhodne, kdo za rok ano a kdo ne, držme Monice všechny palce.

Za citlivého doprovodu odborné asistentky magistry Ester Godovské zahájí svůj recitál Sonátou pro klavír a housle W. A. Mozarta. Odkládá noty, zní Dvořákova Romance. Propouští klavírní doprovod, vyhoupne se na pódium a houslistka a její nástroj srůstají v jedinou bytost, promění se v hudbu. Drsnou, skotačivou, pizzicato střídají flažolety, místy zapomeneš, že hrají jen jedny housle, zážitek, který po přestávce vrcholí Brahmsovým Koncertem D dur pro housle a klavír. „Touhou každého houslisty je si tenhle koncert zahrát, mně se tenhle sen právě teď plní a vám ať se dobře poslouchá,“ říká Monika, která si celý koncert navíc skvěle odmoderuje.

Od Moničina tatínka se o přestávku dozvídám, že si ji teď moc neužijí, protože dostala stipendium do Vídně na vysokou hudební školu k profesoru Schumayerovi, a tak od října do června bude pendlovat mezi Rakovníkem, Prahou a Vídní. Umí anglicky, německy, trochu italsky, a tak si to užívá, i když sem tam musí do Čech plnit svoje závazky vůči jedinému dámskému kvartetu EVE, ke komornímu orchestru Pavla Haase, k Pražskému komornímu orchestru a teď kvůli zmíněnému konkursu.

Tož, držme palce, naše Monika si to zaslouží!

AUTOR: IVO MIČKA