Členem delegací do ukrajinského Rovna a Zborova byl také rakovnický plukovník Mikuláš Vondráček.


Rovno
Do Rovna na odhalení pomníku volyňským Čechům a symbolického válečného hrobu odlétá speciálem spolu s představiteli Armády České republiky, Československé obce legionářské, Přemyslem Sobotkou za senát a Andělou Dvořákovou za Český svaz bojovníků za svobodu devátého května ráno. Pomník zaujímá místo tehdejší „komandatury“ československých jednotek v SSSR. Vždyť za 2. světové války vstoupilo spontánně do Československého armádního sboru, převážně právě zde, víc jak deset tisíc Volyňáků. Pomník je zároveň připomínkou šesti desetiletí, která uplynula od odchodu volyňských Čechů do staré vlasti, většinou na Rakovnicko a Žatecko. (V Žatci byl k 60. výročí příchodu Čechů z Volyně do republiky odhalen letošního 29. června pomník dr. Edvarda Beneše.)

„To víte, že se mi to v Rovně všechno zase vrátilo. Tady přece byly začátkem roku 1944 odvody, dostali jsme pušku, sedmdesát nábojů a tři granáty. S granáty nás pochopitelně napřed naučili zacházet. Co a jak odjistit a jak hodit. Příkaz zněl: ´To musíš mít pořád s sebou. Můžeš mít víc, míň ne!´ Druhý den jsme odjeli na frontu. V civilu. Oblékli nás až v Rumunsku. Němci pak tohle místo, kde stál štáb, vybombardovali,“ vzpomíná. Teď je zde vítají ukrajinští představitelé, generalita, přichystán je slavnostní oběd v kasárnách, proslovy v češtině i ukrajinštině. Právě tady ve čtyřiačtyřicátém spal čerstvý vojín Vondráček jednu noc. „Organizačně to tu letos trochu skřípalo, takže ze samotného odhalení pomníku jsem nakonec nic neviděl. Kolem a přede mne se nahrnula spousta lidí, co naděláš,“ říká.

Zborov
Bývala to písnička našich dědů a babiček: „Hoši od Zborova, vy už dávno spíte, vy se nikdy víc už domů nevrátíte. Nikdy víc už domů, nikdy víc už zpátky, nikdy nespatříte rodnou zem…“ Speciál s generalitou, Mirkem Topolánkem, Vlastou Parkanovou, předsedou parlamentu Miroslavem Vlčkem a dalšími představiteli českého státu, Československé obce legionářské, bojovníků za svobodu… odlétá do Lvova 2. července, v den 90. výročí slavné zborovské bitvy. „Žádná pasová kontrola, koberec od letadla přímo k automobilům. Přes město a k mohyle do Kalinovky jedeme jako vládní delegace, veškerá ostatní doprava je odstavena,“ vypráví plukovník v záloze s obdivem.

V Kalinovce v blízkosti kostela a hřbitova stojí mohutná mohyla, hlína navršená do výše domu, připomínka slavného boje Čechoslováků, který položil základ naší svobody, napomohl k pozdějšímu zrození republiky. Slavnostní proslovy, bohoslužba celebrovaná pravoslavným popem a českým vojenským knězem, zní trubka, večerka českého vojenského trubače.

Následuje shromáždění ve lvovském divadle, kde v průběhu slavnostního programu předá Vlasta Parkanová několik pamětních medailí ukrajinským pamětníkům. „Pak jsem byl pozván do zákulisí divadla také já a dostal metál ukrajinský. To jsem opravdu nečekal,“ směje se Mikuláš Vondráček, jeden z posledních žijících veteránů 2. světové války, a vytáhne krabičku s medailí z kapsy saka. Večer už trávil doma na rakovnických Vinohradech.