Hudební multižánrový festival s názvem Jes-Fest vznikl spojením dvou podobných nápadů a společného nadšení několika lidí, směřující k podpoře kultury Jesenicka.

Od prvopočátku je tento festival plánován jako multižánrový a ročníkový festival. Dává šanci prezentovat se regionálním, méně i více známým kapelám. 

I přes typicky aprílové počasí, kdy diváky chvílemi skrápěl déšť a chvílemi je hřálo letní slunce, si cestu do místního letního kina našly stovky fanoušků a program šlapal od rána až do pozdního večera bez větších zádrhelů. Na pódiu se postupně vystřídaly všechny kapely: Dotyky, Abalone, Manon Meurt, Helemese, No Codes Future, Z Davu, největší úspěch si odvážející Buty, Dhepo a Second Chance.

I přes nepřející počasí hodnotili návštěvníci i vystupující Jes–Fest převážně pozitivně.

„Jesenice si určitě festival podobného typu zaslouží. Organizátorům přeji aby se nenechali odradit a vydrželi v jeho pořádání, protože je výjimečný," řekla například divačka Petra z Kralovic.

Bubeník kapely Manon Meurt Jirka Bendl zhodnotil: „I když nám nepřálo počasí a lidí tu zpočátku moc nebylo, nakonec přišli, a tak to bylo fajn. Měli jsme dobré ozvučení, a to je základ. Může být úplně vyprodáno, a když je špatný zvuk, tak koncert nestojí za nic, protože se necítíte dobře. Dobře, že se tady v Jesenici děje taková akce."

Pražská kapela No Codes Future si například projesenické publikum připravila malé překvapení. Láďa Hrás (na fotografii zcela vpravo) vysvětlil: „Budeme dnes hrát v náhradním složení, protože náš bubeník nemůže dorazit. Vypomohl nám muzikant z Rakovníka, Zdeněk Kopřiva. Je to brácha našeho kytaristy. Pojedeme bez zkoušky. Zdeněk naši muziku zná, protože nám nahrával naše cédéčko." Zdeněk Kopřiva je na fotografii druhý zprava. Kolem ramen ho drží jeho bratr Lukáš.

Cestu do hlediště jesenického letního kina si našel v sobotu také starosta města Jesenice Jan Polák (na fotografii vlevo). Jak sám říká, už potřetí: „Je to třetí ročník a jsem tu potřetí. Jsem rád, že mladí pořádají tento multižánrový festival. Jen je škoda, že nás trochu vypláchla bouřka."

Jaroslava Spurného se mi k rozhovoru podařilo odchytit zhruba v první třetině festivalu Jes-Fest, jehož je spolupořadatelem.

Běží právě třetí ročník vašeho festivalu. Změnili jste nějak jeho dramaturgii?
Rozhodně ne. Chceme, aby se Jes-Fest odlišoval. Všechny ostatní festivaly sází především na velké hvězdy, ale my chceme lidem ukazovat naděje. Budoucí velké hvězdy, jako třeba může být Manon Meurt, která právě teď hraje na pódiu, nebo kapely, které sice už hrají dlouho, jsou dobré, ale lidé o nich nevědí.

Jaké byly minulé ročníky?
Vzhledem k tomu, že jsme první ročník spíchli během dvou měsíců, tak vyšel bez jediného problému. Druhému předcházela osmiměsíční příprava a problémy se vyskytly. Snížila se o sto lidí návštěvnost. Z pěti stovek na stovky čtyři.

Jak to vůbec vše začalo?
Klasicky. S kamarády u piva v hospodě. Chtěli jsme prostě nějak více podpořit kulturní život v Jesenici. Po několika dnech jsme se dozvěděli, že stejný nápad má ještě jedna skupinka lidí. Tak jsme se s nimi sešli a domluvili. Nebyl to problém, měli jsme totožné nápady.

Kdo dnes tvoří realizační tým?
Za tři roky odešel jen jeden člověk. Hlavní tři pořadatelé zůstávají stejní: já, Michal Pokorný a Martina Karbanová. A pak tu jsou další mraky lidí, kamarádů, kteří pomáhají a bez kterých by to nešlo.

Máte určitě sponzory…
Naším generálním partnerem je Město Jesenice. Nejenže nám dává grant, ale i jinak nás neskutečně podporuje. Poskytuje nám zázemí i místo, kde se festival koná. Cokoli potřebujeme, Město okamžitě zařídí. Dělají pro nás první poslední a my si toho neuskutečně vážíme. A děkuji touto cestou všem sponzorům, bez kterých by to také nešlo. Malým i velkým za to, že dávají tisíce korun na tak specifický festival. Chtěl bych vypíchnout lidi z davu, kteří přišli první i druhý rok a řekli si, že je to parádní akce a že nám tedy letos finančně přispějí, protože se jim Jes-Fest líbí. Moc si toho vážíme.

A odezva od fanoušků?
Dobrá. Vidím tu dnes mnoho tváří, které přišly zaručeně potřetí. Jsou to lidé, kteří tady rádi utratí peníze u občerstvení, kteří si rádi poslechnout muziku, kterou třeba ani v životě neslyšeli a může je i příjemně překvapit. A to je to, co jsme chtěli, aby muzika, která tu zní, lidi překvapovala. Aby zjistili, že může být i něco pro ně neznámého dobré.

Z kterých vystupujících máte dnes největší radost?
Kolega by řekl Buty, protože nad tím strávil dva roky práce, aby je sem dostal. Já bych těžko vybíral. Řekl bych ale, že letos je to zatím nejlepší program, který jsme udělali. Je to poprvé za tři roky, kdy se těším na všechno.

Co vás během tří ročníků nejvíce potěšilo?
Na prvním ročníku tady hrála kapela Dhepo. Když jsme jim další rok oznámili, že máme plán neotáčet ty samé kapely, tak z toho byli tak neuvěřitelně smutní, že si tu nezahrají, že nám jich bylo líto. Ale zároveň nás potěšil fakt, že se jim na Jes-Festu tak dobře hrálo a líbilo. Dhepo, to jsou přesně ti hudebníci, kterých si vážíme. Ti, kteří přijedou za „pivo a guláš". Ten samý příklad je rakovnická kapela Zima. S tou do budoucna také počítáme.