Tandem fotografů Hruška-Šalda ve Výstavní síni nevystavuje poprvé. V létě roku 2016 zde oba fotografové měli výstavu na téma Křivoklátsko, příroda a myslivost. „Pan Hruška se představil jako krajinář. Bydlí v centru Křivoklátska a tam si v krásných lesích nacházel nádherné krajinářské motivy. Tentokrát se však představuje v úplně jiném světle. Krajina, spíše otevřená, tu pořád je, ale mnohem více se nyní zaměřil na makrofotografie, tedy pozorování přírody v detailu,“ představil fotografie Jaroslava Hrušky ředitel Rabasovy galerie Václav Zoubek.

Sám autor pak přiblížil, proč se ubírá více pro detailnější snímky. „Krajinu mám rád, ale makro je úžasné v tom, že obyčejné kytky, hmyz, motýli a to, co běžně vidíme v naší krajině, se ukazuje úplně v jiném světle. S úžasem zjišťujeme, jak evoluce dokázala tyto tvorečky vybavit dokonalou účelností, což můžeme spatřit až právě na zvětšenině,“ prozradil Jaroslav Hruška.

Také Svatopluk Šalda se oprostil od černobílých fotografií většinou české přírody, které prezentoval na předešlé výstavě, a svůj zájem směřoval do Norska. „Je to země, která je nepřátelská vůči zemědělcům a tak má nádhernou krajinu – nepoškozenou, krásnou, nezoranou. Jeho pohledy hledají krásnou a romantickou tvář krajiny. Není to tak dokumentaristické, jako spíše náladové, emoční,“ uvedl Svatopluka Šaldu ředitel Rabasovy galerie.

Šalda se vypravil do Norska celkem čtyřikrát, a jak sám přiznal, cesty to byly velmi náročné. „Norsko je opravdu vzdálené. Pokaždé, když jsme tam cestovali, jsme za tři týdny ujeli asi šest tisíc kilometrů a nevím tedy, zda se tam ještě někdy vrátím. Je to náročné, ale odměna je poté fantastická. Kdo má rád hory a přírodu, je pro něj dokonalou destinací,“ sdělil Svatopluk Šalda, který se do Norska původně vydal ne kvůli přírodě, ale prozkoumání tajných základen, které zde vybudovali za války nacisté. Norská příroda ho však nakonec uchvátila.

Výstavu Krajiny vzdálené i blízké mohou návštěvníci spatřit naposledy 24. února.