Konstatoval, že Amfora svou dvaačtyřicetiletou nepřerušenou existencí je vlastně nejstarším uměleckým spolkem města, spolkem v pravém slova smyslu. Společenstvím, které své členy obohacuje, se stabilní členskou základnou.

Zaujala jej především tvorba nové amforácké tváře Zuzany Horváthové, pokoušející se o fotografii výtvarnou. Zmínil nezaměnitelné osobnosti fotoklubu, jakými je předseda Václav Hvězda či fotografující biolog Václav Laňka, jako malíř ocenil skutečnost, že téměř celá výstava je v barvě, ale ta barva není samoúčelná, figuruje jako jeden z výrazových prostředků.

Ne všichni z 24členného fotoklubu se tentokrát ve výstavní síni na radnici prezentují, přesto kromě Amforou tradičně nevyhledávaného portrétu či aktu tu pozorný návštěvník nalezne řadu starších i čerstvých snímků, které potěší oko svou technickou dokonalostí a duši obsahem. Zavedou nás do cizích krajů i k Berounce, k níž našli cestu hned tři autoři, k Vydře, ke koním v maďarské pustě, do Španělska, do hor i dolin, na rozežhavené písečné převisy, ale také k milovaným mašinkám a kolejím, na štaci lehké děvy, ke kytičkám, do makra přírody Václava Laňky a k báječně se bavícím lesákům.
Také bratři Nejmani umějí koumat, dívat se a vidět. Na člověka s trochou fotografického humoru nezapomněl ve svých již legendárních snímcích Honza Lukáš. Ten také spolu se Zuzanou Horváthovou nejvíc zaujal přítomného fotografa Karla Kestnera. „Ne proto, že jsou jejich fotky černobílé, prostě se mi líbí,“ řekl. Výstava si získá jistě i vás, pokud ji stihnete navštívit do 14. října.