Nedávno mi zavolali z jedné redakce a chtěli napsat za dva dny povídání o křížovkách a kartářkách. Mám takové rychlé úkoly ráda. Vzpomínám si, jak mi před lety zavolali do Činoherního klubu z časopisu pro ženy. „Potřebujeme povídku do listopadového čísla, na Památku zesnulých. Ale musí být veselá. Nejpozději zítra dopoledne ji musíme mít.“

Když jsem vyšla z Činoherního klubu a zamířila k Hlavnímu nádraží na vlak do Kolína, nařídila jsem mozku, aby začal listovat mým životem a našel něco veselého, co se vztahuje k Dušičkám. Prošla jsem Opletalovou ulicí, a v parku před Hlavním nádražím jsem zavolala do redakce. „Mám to. Večer vám povídku pošlu.“

Můj mozek si tehdy vzpomněl sice jenom na jednu věc, nicméně na povídku stačila. Jednou jsme s bráchou, jako -náctiletí, dali tátovi k jeho narozeninám, které měl 10. listopadu, dušičkový věneček s nápisem NIKDY NA TEBE NEZAPOMENEME! Táta měl smysl i pro hodně černý humor (aby ne, když prošel koncentrákem), ale tehdy se na nás hodně naštval. Povídka k Dušičkám sice nebyla úplně o tomhle, ale základ - věneček s nápisem- tam zůstal.

Podobně jsem postupovala i teď, v případě křížovek a kartářek. Tentokrát mi mozek připravil tolik námětů, že zbylo i na dvě Fuchsoviny. Erotické křížovky a Kartářka Vlasta.

K erotickým křížovkám jsem se dostala asi před patnácti lety ve vlaku. Seděla jsem v kupé u dveří a dělala jsem korektury, proti mně si elegantní blondýna četla, a u okna seděli dva montéři. Jeden měl před sebou erotický časopis s křížovkou a druhý byl poradce.

„Ty vole, Jardo! Past na ptáka na čtyři!“ Poradce chvíle přemýšlel. „Klec, vole!“ Jeho kolega se rozchechtal, chtěl něco říct, ale podíval se na mě a na blondýnu, a zmohl se jenom na hlesnutí. „P! První písmeno je p, vole! A poslední je, vole, a! A!“ Luštění pokračovalo. „Pták na pět, pátý písmeno je k, vole!“ Poradce se zamyslel. „Ťuhýk to asi nebude, vole, co?“ Oba se rozchechtali a dáma zvedla oči v sloup. „Hele, vole, erotická pomůcka ženy, vole, na osm, vole,“ pokračoval luštitel.

Poradce se ušklíbl a vítězně se podíval směrem k nám. „Robertek, vole.“ A pak se začali hádat, proč jim do křížovky nepasuje robertek, když to stoprocentně robertek je, a že napíšou do redakce, že se tajenka nedá vyluštit, a pořád zkoušeli vepsat slovo - robertek - do osmi čtverečků a ono tam nešlo a nešlo, a když to trvalo čtvrt hodiny, blonďatá dáma praštila s knihou na sedadlo, postavila se doprostřed kupé a zaječela.

„To není robertek! Je to vibrátor! VIBRÁTOR!“ A o kolínské kartářce Vlastě si povíme příště…