Rakovnicko/ První vodovody v době, kdy byly v obcích kopané studny, se většinou zřizovaly pro shromáždění vody v případě požáru. Mnoho domů bylo dřevěných, krytých šindelem nebo došky, a požár bez vody byl katastrofou. Vždyť jedním z běžných prostředků vyřizování účtů kromě intrik a úkladných vražd byl i oheň – žhářství.

Pitná voda
Z městečka Jesenice se dovídáme, že jejich nejstarší vodovod byl zřízen už před rokem 1628. Odběr vody z Jahodového rybníka (pod mlýnem u Drahouše, k Valečským lukám pod Račím hradem) potvrdila privilegiem petrohradská vrchnost Heřmana Černína. Užitková voda se přiváděla do městské kašny na náměstí a do další kašny, kde v nedávných dobách bývalo zdravotní středisko, dřevěným potrubím až do roku 1905. Náklady na vrtání kmenů, které sloužily jako roury, jsou zaznamenány v pokladních knihách. Právě v roce 1905 byl dřevěný přívod vyměněn za potrubí železné. Voda byla čerpána z luk u Sokolí do dvou vodojemů v Černém lese.

Také vodovod v Řevničově byl zřízen už při dosídlování obce po třicetileté válce v roce 1670. To byl postaven hostinec, který později po očíslování domů měl čp. 51. Na jeho dvoře byla vybudována kašna, do které byla přiváděna voda z Oužlabí (výškové převýšení 5,5 metru). Také zde roury vodovodu byly z borového dřeva. Byly spojovány železnými zděřemi a příčně pokládány na trámy. Zbytky vodovodu se našly teprve v posledních letech při odvodňování pozemků.

Když se roku 1735 rozšířil na Křivoklátě hradní pivovar, bylo zapotřebí zajistit dostatek vody, na což už místní studna nestačila. Byl tedy i zde postaven vodovod. Zčásti dřevěný, zčásti z železných trub. Byl veden samospádem ze dvora Požáry do železné čtvercové kašny na nádvoří hradu – ta zde stojí dodnes.

Také v Krušovicích byla pro pivovar důležitá voda získávána pomocí jímacích studní ze zalesněného okolí. Několik gravitačních vodojemů ji přivádělo do hlavního rezervoáru.

Obdobně na tom byl i pivovar v Rakovníku. Podle zápisů byl 12. listopadu 1868 zařízen jakýsi rourovod z dřevěných segmentů s čistícím vodojemem z Panského mlýna (dnes prodejna nábytku Zoubkovi) do rakovnického pivovaru přesto, že měl a má nejhlubší studnu ve městě.

Ve 20. století se město Rakovník často zaobíralo otázkou získání vhodné vody bez příměsí železa a manganu pro zamýšlený vodovod. Ve 30. letech se hodnotily výsledky vydatnosti a chemického složení vody z vrtů u Lišanského (Červeného) potoka – zde byl zčásti výskyt manganu, dále bohaté zdroje U Sedmi studánek v povodí Rakovnického potoka, zvláště pod nemocnicí, které jsou nakonec až dodnes hlavními napáječi vodovodu.
V tu dobu se také uvažovalo o použití povrchové vody z Berounky. Tady se zvažovalo o výtlačném potrubí délky asi 12 km do Pavlíkova, pak samospádem do města. Tato alternativa padla, protože přišel návrh postavit velkou přehradu na Berounce u Roztok. Proto vodohospodářský odborník F. Radouš z Hradce Králové navrhl použít vodu z říčky Střely pramenící v Doupovských vrškách. Uvažoval, že by se pod soutokem Střely a Manětínského potoka na kótě 365 zřídila asi 40 metrů vysoká nádrž. Rourovod (jeden návrh počítal s průměrem 60 cm) měl mít sedlo u Žihle a měl vytlačovat asi 300 litrů za vteřinu do rezervoáru U Tří křížů na kótě 510. Voda se měla vést dále do rezervoáru na kótě 470 na Jesenicku a odtud podle potřeby na Rakovník, Kralovicko a Podbořansko. Střele měla být odčerpávána asi jedna třetina vody. Přebytky z jesenického rezervoáru měly přepadat do Velkého jesenického rybníka.
Z uváděných návrhů vzešel jako vítězný ten na použití vody ze studní a čerpacích stanic U Sedmi studánek. Návrh doporučil rakovnický důlní inženýr Václav Trejbal (1900 – 1964) Voda se do sítě začala dodávat ve válečném roce 1944.