Úmluva
Dostat se jen tak k území v Tichém oceánu nebylo zdaleka tak jednoduché. Mořské právo se vyvíjelo v průběhu staletí formou vytváření obyčejových dílčích norem. Až 
10. prosince 1982 byla podepsána Úmluva OSN o mořském právu. Obsahovala nový a velmi úplný právní režim moří. Tehdy ji podepsalo 157 států včetně ČSSR.

Některé bohaté státy, například Německo či Velká Británie, se k tomuto nepřiklonily, s tím, že si budou samy vydávat licence na těžbu nerostů. Proto podepsaly v Ženevě jinou smlouvu. To odporovalo úmluvě OSN.

Další iniciativa vzešla z Moskvy. Ta vyzvala k jednání východní státy a také Kubu a Vietnam. V dubnu roku 1987 vznikla organizace Inter᠆oceanmetal (IOM), uskupení východních států. Díky ní mohly východní státy také získat území, a to maximálně sto padesát tisíc kilometrů čtverečních. U vyjednávání podmínek a u podpisu smlouvy stál Vratislav Kubišta. Ten také připravil výstavu s názvem „Komu patří moře?", kterou jste mohli zhlédnout během sýkořického posvícení v restauraci Hájenka.

Na výstavě její autor zmapoval celý vývoj kolem zkoumání mořského dna až do dnešních dní. Vratislav Kubišta pak dále pracoval 
v Interoceanmetalu v polském Štětíně jako náměstek generálního ředitele pro hutnické přepracování konkrecí. Dále pak projel skoro celý svět.

Česká republika dostala přidělenu v roce 1991 svoji část moře. Celkem 150 tisíc kilometrů čtverečních v Tichém oceánu, dva a půl tisíce kilometrů od mexických hranic a na východ přibližně stejně daleko od Havajských ostrovů.

„Po osmi letech jsme museli OSN vrátit polovinu prozkoumaného území. Nyní tedy máme sedm a půl tisíce kilometrů čtverečních plochy, a to do roku 2016. Hodnota nerostného bohatství podle odhadu činí sto padesát miliard dolarů," uvedl na výstavě Vratislav Kubišta.

Konkrece
Nerosty jsou na dně ukryty jako takzvané konkrece. To jsou vlastně malé valounky podobné hlízám bramborů. Vznikají miliony let, takže se na ně nabalují kovy z plynů na mořském dně. Obsahují čtyřicet vzácných kovů. Zatím se vypracovávají postupy, jak tyto kovy v čisté podobě získat. Některé se při pokusech už získaly. Jejich vzorky a zrovna tak i konkrece také ukazovala výstava. V současné době se zatím v těchto lokalitách netěží. Vše je zatím ve fázi příprav. Naposledy se těžilo pokusně v sedmdesátých letech.

„Naše organizace IOM měla k dispozici dvě stě tun vzorků získaných speciálním drapákem, který odlupoval konkrece ze dna," vysvětloval Kubišta. V současné době těžba není pro naší republiku ekonomicky reálná. IOM nyní zpřesňuje zásoby na přiděleném území.

V roce 2012 Úřad OSN pro mořské dno projednal a přijal pět nových žádostí o licenci na územní a geologický průzkum mořského dna. Jsou to například Velká Británie, Irsko a Belgie.

Vernisáže se zúčastnila dcera předního světového odborníka v oblasti mořské geologie a geofyziky Kim Soo Ryenon z Koreje. Na setkání s ní Vratislav Kubišta vzpomínal: „Dostali jsme za povinnost jako mezinárodní organizace OSN vychovat čtyři odborníky. Jeden z nich byl otec tady Kim Soo Ryenon. Přivezl s sebou dvě malé holčičky. Jedné z nich byly tři roky a to je dnes ona. Učí se česky a studuje bohemistiku na vysoké škole."

Vratislav Kubišta pracoval od roku padesát osm v Králodvorských železárnách. Od začátku ho zajímala problematika hutnictví. Během své kariéry projel takřka celý svět.

Do roku devadesát devět pracoval jako vedoucí oddělení pro těžbu a přepravování konkrecí v IOM, v letech dva tisíce a dva tisíce tři jako externí spolupracovník ministerstva průmyslu. Nyní se stále o tuto problematiku zajímá. Na Sýkořici zřídil stálou výstavu v domě č. p. 135. Návštěvu lze dohodnout na čísle 739 594 190.