Jaké obrazy jste vybral pro výstavu v Novém Strašecí?

Moje obrazy jsou inspirované motivy z okolí Berounky a přírodou Rakovnicka, na výstavě jsou k vidění například kouřimecká rybárna, Čertova skála nebo zátočiny Berounky pod Zvíkovcem, z Rakovnicka pak motivy z okolí Lán, Rynholce a Nového Strašecí. Vystaveny jsou i dva obrazy zákoutí pražské Kampy a v neposlední řadě portréty lánských hokejistů.
Rád maluji různé atmosféry kontrastů světla a stínů během dne, kdy slunce ostré či unavené mění tóny barev. Maluji kombinovanou technikou olej a akryl.

Jaké obrazy zvolila Jana Krausová a jak byste je z pohledu malíře jednou větou popsal?
Spoluvystavující kamarádka Jana Krausová se zaměřila na zákoutí zahrad, ale také poetické ateliérové akty. Tvoří technikou akvarel a její obrazy dýchají ženskou něhou.

Už se vám stalo, že jste při svých cestách naší společnou krajinou našel nějaký kout, který vás překvapil svojí krásou a o němž jste do té doby neměl ani tušení, že existuje?
Rád jezdívám po okolí a objevuji nové motivy. V poslední době mne zaujal například rybník v Lodenici na Rakovnicku, zrcadlení domů a stromů na hladině. Vždy člověk objeví něco nového, nebo potká kamarády, kteří mne sami upozorňují na místa, která oni viděli a která by stálo za to namalovat. Nedávno jsem pro jednoho kamaráda namaloval rybník zvaný Kraclák v lese za Rudou, o kterém jsem před tím nevěděl a který mi učaroval.

Popište mi jeden takový váš typický den, který věnujete tvorbě…
V půl šesté ráno mne probudí kočička Elizabeth, po společné vydatné snídani začínám v ateliéru za domkem malovat. Pustím si hudbu z rádia, abych si vytvořil příjemnou atmosféru. Většinou se malování věnuji, s polední přestávkou, do 16 hodin, Lízinka sedí vedle mě na křesle a čeká, kdy přijde svačina. Velice často se vracím do ateliéru ještě kolem desáté hodiny večerní a maluji tak do dvou do rána, kdy je absolutní klid, vesnice spí.
Malování není moje zaměstnání, ale můj život. Když dokončím jeden obraz, už začínám připravovat další motiv. Je to jako droga, nemyslím, že by mne to kdy přestalo bavit.

Je něco, co vás v poslední době zarmoutilo?
Nemohu říci, že by mě v poslední době něco výrazně zarmoutilo. Jsem člověk, který příliš neřeší žabomyší války, které realita dnešní uspěchané společnosti přináší. V podstatě jsem spokojený člověk. Život je krátký na to, abychom se příliš babrali v bolestech a smutcích.

Co je ve vašem životě nového?
Stal jsem se šťastným dědečkem chlapečka Reubina, který ponese dál v Austrálii jméno Kellner, to je pro mne velká radost. Když budu mluvit o malování, velmi mě potěšilo, že se výstava na radnici v Novém Strašecí, která tu bude k vidění až do 15. června, návštěvníkům líbí. Je motorem pro další moji uměleckou tvorbu.

KAREL KELLNER:

Karel Kellner se narodil v roce 1951 v Chomutově. V současné době žije a pracuje střídavě v australském Brisbane a v Lánech – České republice. Je absolvent Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze. Ve své profesionální výtvarné činnosti se věnuje malbě, plastice a restaurování. Nejužívanější technikou je olej na plátně. Nejčastěji maluje krajiny a portréty. Svými díly je zastoupen jak ve státních, tak i soukromých sbírkách a institucích doma i v zahraničí, například v Austrálii, Kanadě, USA, Německu a Francii. Věnuje se rovněž contemporery art – abstrakci. Pracoval na několika projektech pro hotely významných jmen v zahraničí.