IVO MIČKA

A nešlo jen o vyprovození do života, první seznámení veřejnosti s těmito hned třemi tvůrčími počiny Karly Krátké, profesorky rakovnického Gymnázia Zikmunda Wintra, básnířky, fejetonistky a písničkářky, ale o dvouhodinový pečlivě sestavený program, v jehož závěru se teprve otevřelo křtící šampaňské.
Recitovat, zpívat a hrát přijely do rakovnické Heroldovy síně Kájiny kamarádky zblízka i dáli a ke klavíru zasedl bratr poetičky Jaroslav Chudoba.
Ve světové premiéře tak zněly verše a ukázky z knížky fejetonů (četly Eva Kriz-Lifková, Milada Pochmanová a Petra Šorskáková), zpívalo se (pražská šansoniérka Eva Kriz Lifková, kytaristka Eva Dvořáčková a autorka cédéčka Karla Krátká), preludovalo se na klavír (bratr Jaroslav), mluvilo.
Ředitel Rabasovy galerie Václav Zoubek se ve svém hodnotícím vystoupení s obdivem rozhovořil o tvůrčí smršti protagonistky odpoledne, která dokázala vydat sedm knížek za pět let, ale zároveň naznačil určitou obavu. Na vlastním příkladu uvedl, že člověk když překročí určitou věkovou hranici, začne bilancovat. Zjistí, že svým mladistvým snům dosud zůstal leccos dlužen. A rád by, pokud mu to invence, síly a čas ještě dovolí, všechno dohnal a realizoval. Dochází pak, alespoň v jeho případě, k tomu, že malíř maluje a přitom se ptá sám sebe, jestli to má vůbec nějakou cenu. Pochopitelně chce, aby tu po něm něco hodnotného zůstalo, aby toho udělal dost, a aby toho zase nebylo příliš. Literáta jistě podobné myšlenky potkávají při psaní, písničkáře při tvorbě a zpěvu písní. „Proto bych chtěl popřát Karle Krátké, aby její dílo mělo i nadále smysl, aby bylo silné.“
Karla Krátká poté představila a pozvala na pódium i oba knižní spoluautory. Kolegyni, malířku Lenku Hejdovou, která umocnila lyrickou strunu Kájiny tvorby a navíc přivezla dva tácy dobrot, a celostátně uznávaného rakovnického karikaturistu Milana Kounovského, který si pro změnu průběh nedělní slavnosti pečlivě fotografoval.
Kytiček a potlesku se dostalo všem báječným účinkujícím, autorce navíc blahopřání od všech v sále a rodiny. Křtilo se spíše symbolicky, s citem, po kapičkách a paní Eva Kriz-Lifková ještě zazpívala jeden ze šansonů Edith Piaf pouze pro devětaosmdesátiletého pana profesora Jaroslava Chudobu, tatínka Karly.
Karla Krátká odložit pero samozřejmě nehodlá. A protože drží slovo, už teď se můžeme těšit na slíbené povídky.