V Rabasově galerii právě otevřená výstava není jen vzpomínkou na našeho malíře Josefa Vackeho, je to básnická sbírka veršů psaných štětcem smáčeným v milujícím srdci.

Narodil se v Praze (1907), ale obrazy nás provázejí maminčiným rodištěm, krajinou klukovských her a prázdninových pobytů - Nezabudicemi, s kostelíčkem, návsí a lípou. Tu maloval často ve všech ročních obdobích - rozkvetlou, zasněženou i v dopisech jen tak načrtnutou perem. Vůbec krajina kolem Berounky (Branov, Přívoz pod Kouřimcem…) a Křivoklátu (Skřivaň) mu byla kromě Křížan v Podještědí a Velenic u Poděbrad trvalou inspirací.
Na jedné straně skromný, mírný, tichý, nesmírně obětavý člověk, na druhé malíř malující podle prof. Josefa Pečírky prudkou barevností, bezprostředním temperamentním úderem štětce a radosti z malování. A jako by ho člověk viděl ve slunci mezi vlnami zrajících klasů, s paletou a plátnem, jak si brouká oblíbený chorál „Již povstal český lev“. Tady se v létě mezi poli potkával s Vincentem van Goghem, „uctivě mu ustoupil z cesty, aby pak opatrně šel v jeho šlépějích“ (Josef Pečírka).

Josef Vacke vystudoval Akademii výtvarných umění v krajinářské speciálce svérázného profesora Otakara Nejedlého, s nímž a s ostatními studenty projel kus světa. Malovali ve Francii, na Korsice, později se svojí spolužačkou a družkou Lucií Klímovou zajíždí několikrát za malířskými náměty do Jugoslávie. Za svého života, kromě účasti na salonech, vystavoval Josef Vacke v Rakovníku celkem dvakrát, vždy v mansardě muzea. Poprvé v roce 1942 „Obrazy z Nezabudic“ a podruhé v roce 1987 jako osmdesátiletý - „Obrazy“. Současná výstava v Rabasově galerii „Josef Vacke – Rakovnicko a česká krajina“ se zrodila z rodinného archivu syna Vackeovy druhé obětavé družky životem, sochaře Vladimíra Škody, působícího ve Francii. Na Josefa Vackeho na vernisáži citlivě zavzpomínal. Poznal ho sice až jako devatenáctiletý, ale stal se mu svým způsobem otcem a také prvním učitelem. Autor textu v bohatě vypraveném katalogu, kunsthistorik Olaf Hanel, poté přítomným přiblížil kromě života a díla Josefa Vackeho také prostředí a výtvarné směry, s nimiž se na své umělecké cestě potkal.

Vřelý dík za skvělou výstavu, věnovanou převážně krajinám tvořeným akvarelem, patří pochopitelně Rabasově galerii, jejímu řediteli Václavu Zoubkovi a za navození slavnostní atmosféry nadějné flétnistce Michaele Štajgrové a doprovázející paní učitelce Radce Drexlerové.
S výstavou se můžete potěšit do 29. ledna.

AUTOR: IVO MIČKA