Druhý dokument představuje krále Václava IV. detailněji jako vzdělance a milovníka kultury. Kdežto první film Útěk do křivoklátských lesů přináší spoustu věcí o Václavovi, o známější stránce jeho osobnosti a hlavně o jeho době. Druhý film pak hlavně hovoří o Bibli Václava IV. jako o nejhodnotnější a nejkvalitnější části jeho knižní sbírky, která je k dispozici.

Oba filmy vznikaly současně za velmi krátkou dobu, a to i s přípravami za dva až tři měsíce. Peníze na ně poskytlo Ministerstvo kultury a dlouho nebyly k dispozici, proto ani nebylo dopředu možné uspíšit přípravu. Takže se i scénáře psaly na poslední chvíli a na filmu se pracovalo do poslední hodiny před premiérou. Ten druhý se jen později upravoval ve střižně.

Proč film vznikl, vysvětlil kastelán Křivoklátu Petr Slabý: „Na hradě je vystavena faksimile Bible Václava IV. A protože představení na výstavě není tak výstižné, chtěli jsme toto vzácné dílo představit i jinak."
Ještě než se v dokumentu dostalo na Václavovu bibli, diváci se například dozvěděli, že se Václav IV. už jako mladík setkával s uměním. Například při návštěvě Paříže po boku svého otce, kdy se setkal s odlišnou dvorskou kulturou. Jeho bratranec, francouzský král Karel V., vlastnil sbírky rozličných kuriozit a vzácných knih. Králův dvůr na Starém městě pražském, kde byli chováni lvi, nechal rozšířit o další šelmy.
Václav IV. byl také velkým parádníkem. Oblékal se podle poslední módy, kadeřil si vlasy, pořádal slavnosti a pořizoval si drahé rukopisy, zkrátka tíhl k módním trendům své doby a stal se vzorem vhodným napodobování.

Velká byla jeho láska ke krásným knihám. Václav IV. Vlastnil sbírku čítající stovky svazků. Seznam rukopisů se však nedochoval. Že rukopisy patří do Václavovy sbírky, dnes poznáváme hlavně díky jejich bohaté výzdobě. Největší skvost mezi knihami je beze sporu už zmiňovaná Bible Václava IV. Je to nedokončené dílo rozdělené do šesti svazků, má celkem 1214 listů pergamenu. Na tvorbě knihy se podílelo mnoho osobností, například mistři Kuthner a Frana a další anonymní iluminátoři, dva písaři a neznámý počet pomocných pracovníků. Toto dílo je vrcholem takzvaného krásného slohu, který se postupně vyvíjel v poslední třetině 14. století. Bible Václava IV. byla dlouho ve svitcích pergamenu. Svázána byla až několik desítek let po Václavově smrti. I tak se o ní dnes mluví jako o knižním souboru.

Originál Bible Václava IV. je uložen ve Vídeňské knihovně a má šest svazků, faksmilie má svazků devět. „Je to obrovské dílo, už jen proto, že originál čítá více jak 1200 listů pergamenu, což znamená dvanáct set ovcí nebo zhruba poloviční počet krav potřebných k výrobě pergamenu. Tehdy to byla velmi nákladná věc. Pracoval na ní velký zástup dělníků. Z čistě praktického hlediska to byla tehdy obrovská zakázka," zkonstatoval kastelán Petr Slabý.

Pokud se do bible podíváte, jako první vás určitě zaujmou bohaté kresby. Tehdy kresby v knihách pouze nedoprovázely text jako nyní, ale měly mnohem větší poslání. Určité symboly měly přesný význam a pravidelně se opakovaly, takže se v kresbách četlo podobně jako v textu.

Kromě dominantních maleb jsou tu drolerie, drobné malby na okraji stránky podle přání objednavatele, které nemusely přímo souviset s textem. Jsou plné několika opakujících se emblémů, například ledňáčka, točenice, lazebnice a iniciály W a E. Kniha vznikla pro potřeby krále a jeho blízkých, proto kresby mohou poodhalit jeho osobnost. Právě ledňáček byl podle Ovidia považován za ptáka, který symbolizuje manželskou věrnost, nosí štěstí, klidní bouři. Nejčastěji je vyobrazován, jak sedí na závitech točenice. To je pruh látky svázaný do kruhu takzvaným uzlem lásky a symbolizuje věrnost.

Pokud se půjdete podívat na vystavenou faksimilii Bible Václava IV. do rytířského sálu a budete mít štěstí, naleznete v posledním svazku vlastně nedokončenou kresbu. Podle ní si můžeme představit, jak kresby vypadaly, než se začaly postupně malovat. I tak už byly krásně a pečlivě vystínované.

„Ve spodní části je něco naškrábáno. Je to jasná instrukce pro malíře. Je latinsky, znamená to, že iluminátoři, ač malovali německou bibli, nehovořili jen německy, ale například i česky, francouzsky, ale alespoň vedoucí dílny rozuměli latinsky," vysvětloval Tomáš Gaudek. Iluminátoři přesně věděli, co kam namalovat, a nemohli si tak malovat, co chtěli. Není jasně dána jen výzdoba bondur, takže zde byla zřejmě určitá volnost. Při následném svázání svitků do knihy byly poznámky a pomůcky pro vazače stejně jako jména iluminátorů na spodní straně ořezány. Folia Bible Václava IV. byla dlouho ve svitcích a tak byla také z českých zemí odvezena. Poprvé byla svázána až na dvoře rakouského krále Fridricha III. v roce 1457.

Film Druhá tvář českého krále:

Scénář vytvořil Mgr. Jiří Kaše (autor prozatím poslední biografie o Křivoklátě) s mladými historiky Bc. Vojtěchem Večeřem a Bc. Jakubem Jauerningem, komentář namluvili Jitka Lukešová a Miroslav Táborský, v HD rozměru nasnímal Milan Bednařík, vše za režijního dohledu Vojtěcha Večeře.