Ty dva tradiční koncerty ženského pěveckého sboru Magistrae Raconenses, na závěr školního a kalendářního roku, jsou vždy už nedočkavě vyhlíženy a očekávání nezklamal ani tentokrát.
Novinkami v repertoáru, v doprovodu, v provedení.
Už úvodní harmonicky bohatá, plnokrevná Amore vittorioso od Giovanniho Gastoldiho nasadila laťku vysoko a neslevila až po závěrečnou Tancuj, tancuj.
Křišťálově čistá intonace, hlasy sezpívané, kompaktní, barevné, bez vyčnívajících sopránů, každá skladba originálně provedená, procítěná, zpívaná s chutí a nasazením, obě paní sbormistryně Věroslava Borská a Vlasta Petržilková mohly být absolutně spokojeny, a ony také byly.
Skvělý klavírní doprovod Milady Novákové několikrát báječně obohatila flétna Barbory Polánkové a tympány (to opět Milada Nováková) v africké lidové, která zazněla jako parádní přídavek.


Program gradoval, tichou a pomalou píseň střídala temperamentní, lidovou Antonín Dvořák či Jaroslav Ježek, rozvernou skladba vážná.
Klobouk dolů, vždyť mnohým sboristkám už dávno není dvacet pět ani třicet pět, jak zpívá Jiří Zmožek, a hodinu a půl stát a být v plném nasazení, to člověk musí mít zpívání opravdu rád.
Soubor může zanedlouho do německého Dietzenbachu odcestovat bez obav.
Rakovnická generálka dopadla excelentně.

AUTOR: IVO MIČKA