Larisa Matejová: Jsem strašně zvědavá, neustále se něco učím

Mluvíte skvěle Česky, přesto nezapřete svůj původ. Odkud pocházíte?
Pocházím z Podkarpatské Rusi a moje babička byla ze Slovenska. Odmala jsem mluvila slovensky, rusky, maďarsky, ukrajinsky. V Čechách žiji od mládí, přičemž nyní si užívám zasloužený odpočinek a mohu se naplno věnovat malování. Maluji přes třicet let, ale jinak kreslím od dětství.

Jaké je vaše původní povolání?
Studovala jsem chemii, fyziku, matematiku, přírodní vědy a v Praze pracovala roky ve Státním výzkumném ústavu ochrany materiálů pro atomové elektrárny. Jsem však strašně zvědavá a pořád studuji něco nového. Před třiceti lety jsem v Praze potkala jednu ruskou malířku Marinu Zobovou a ta mě zasvětila do techniky pastelu. Brala jsem u ní první hodiny a postupně se od ní mnohé naučila.

Jak jste se z Prahy octla na Rakovnicku?
Na Rakovnicko, kde jsem si pořídila chalupu, jsem se přestěhovala před rokem. Malování je pro mě obrovská radost. Maluji s nadšením, ruka lítá a i v noci, když se probudím, přemýšlím o svém výtvoru. Neskutečně mě to baví. Snažím se stále zdokonalovat. Když jsem byla v Německu, učila jsem se od tamního malíře jiné techniky, stejně tak ve Francii nebo v Americe, kde jsem mnohé okoukala od ruských i anglických malířů.

Jaký styl tedy používáte?
Nejsem vyhraněná na jeden styl, používám různé techniky. Jsem jako houba, chci ovládnout všechno, co se mi nabízí. Před třiceti lety jsem začínala s kytičkami, pak přišly krajinky. Nyní maluji pastelem, olejem, akrylem. Je to velice zajímavé. Můžete udělat jeden obraz různými technikami a pokaždé vypadá úplně jinak.

OBRAZEM: Rakovnické posvícení

Studujete malířství i nadále?
Neustále se něco učím. Studovala jsem zvláště teorii barev, harmonii barev, perspektivu. Jsem hrozně zvědavá, jak to dělají jiní kolegové. Je to skutečně široká paleta a čím déle to dělám, tím více se toho dozvídám. Pořád něco objevuji.

Co najdeme na vašich obrazech?
Chci, aby moje obrazy něco povídaly. Maluji baletky, ženy, muže, květiny, romantická zákoutí. Každý z mého obrazu přečte něco jiného, záleží na tom, v jakém se nachází životním období i v jaké je náladě. Každý z nás prochází různými obdobími a z obrazů je to znát.

Na vašich obrazech se objevují baletky poměrně často. Čím to je?
Když jsem byla malá, chodila jsem do tanečního souboru u nás na Ukrajině v Užhorodě. Měli jsme baletní přípravu. Je mi to velice blízké. Moje vnučka také chodila na balet. Doprovázela jsem ji a dívala se, jak dívky tančí. Je to nádhera, pohyb a tanec jako takový. Na baletkách se ale nezastavuji, určitě budu malovat i bolero a další tance. S manželem například tančíme velice rádi.

Na jednom z vašich obrazů je anděl, který má podobu dospělého muže. To se moc často nevidí…
Namalovala jsem anděla s křídly záměrně jako hezkého svalnatého muže, který je obnažený a má pouze bederní roušku. Tím jsem chtěla vyjádřit, že je to živá bytost, že je to naše lidské. Anděl přesto zvedá ruce a ptá se Boha, co to je? Co se tady na zemi děje? Kdy už Bůh zasáhne? Snažím se, aby moje obrazy o něčem vyprávěly a lidé se zamysleli, jestli mi sami můžeme něco udělat a svět změnit k lepšímu.

První krůček k záchraně varhan se podařil

Jak dlouho vám trvá vytvořit obraz?
Některý je pro mě složitý, dlouho o něm přemýšlím a jeho vytvoření mi trvá i půl roku. Maluji v ateliéru i v plenéru. Například zátiší s květinami jsem vytvořila za jediný den. To se mi stalo v případě tulipánů. Před vernisáží jsem si řekla, že mi právě takový obraz chybí, tak jsem sedla a namalovala ho pastelem.

Podporuje vás rodina ve vaší zálibě?
Rodina mi fandí a dcera je mým velkým kritikem. Ona sama nemaluje, ale má výborné oko, takže mě hned upozorní na to, co se jí nelíbí a co bych měla předělat. Zpočátku se bráním, ale často jí dám zapravdu.

Kolikátá je to vaše výstava?
To spočítat neumím, ale poslední vernisáž jsem měla před dvěma lety v Praze na Václavském náměstí.

Říkala jste, že na Rakovnicku žijete krátce. Už jste si tady stačila najít přátele?
Bydlíme ve vesničce Václavy. Mám zde i svoji maminku, snažím se jí maximálně věnovat. Co se týká malování, zahájila jsem na Rakovnicku kurz kresby a malby. Chodí ke mně začátečníci, kteří nikdy nemalovali. To mě velice naplňuje a vzrušuje. Moji žáci pod mým vedením najednou začínají chápat barvy, úplně jinak se dívají na věci a rozmalují se. Je to pro ně radost a pro mě taky.

Máte kromě malování čas ještě i na jiné zájmy?
Zájmů mám hodně. Zajímám se o různé obory. V poslední době se věnuji zahradě a snažím se pěstovat rostliny jinak. Zaměřuji se na permakulturu, používám různé bakterie, pěstuji bylinky a další rostliny ve zvýšených záhonech. Stejně tak mě zajímají moderní věci jako nanotechnologie, 3D tiskárny. Zkrátka je toho moc. Velice ráda čtu. Je toho mnoho, co v životě lidstvo vytvořilo a to mě fascinuje.

Soutěži Stavba roku zatím vévodí benešovská školka