Evidentně máte divadlo rád…

Je zajímavé tím jediným okamžikem, který je odehrán a už nelze vrátit. Léta už spolupracuji s loutkovými scénami v zahraničí i loutkovým divadlem Před branou v Rakovníku.

Jak došlo ke spolupráci se souborem Tyl?

V loutkovém divadle jsem se seznámil s hercem a režisérem Tylu Jirkou Sukem. V jedné slabé chvilce, během řezbářského sympózia, jsme se domluvili, že až bude zase něco připravovat, ať přijde. No a on do roka a dne přišel s nabídkou na loutky. Měl jsem si vybrat mezi Mauglím a Ostrovem pokladů. Vybral jsem si raději piráty nežli opice.

Máte čas zajet někam dál za divadlem?

Jen do Rakovníka. Nejsem na tom zdravotně příliš dobře, tak se nechci pouštět do velké dálky. Kdysi jsem rád zašel do Semaforu nebo do Vinohradského divadla.

Váš syn David točí filmy. Co vy a film?

To, co dnes profesionálně vzniká, se mi nelíbí. Je vše ve tmě, rychlé střihy, klipové záběry, které dost ničí představivost. Děj nic moc, herecké výkony spíše mizerné.

A vaše oblíbené filmy?

Jsem spíše na kriminálky. Třeba typu Hříšní lidé města Pražského nebo se vždy rád podívám na skvělé Ucho.

Prý končíte s dnes už legendárním řezbářským sympóziem u vás v Přílepích …

Zřejmě ano. Nejsou peníze. Nejsou dotace. Já odmítám někde žebrat a prosit o peníze, které jsou vlastně naše a mocipáni si myslí, že nám je rozdělují. Kdysi jsem ho platil ze svého, ale teď jsem v invalidním důchodu, a tak není z čeho.

Nebude vám to líto?

Ne. Pořadatel musí zvážit, zda to, co dělá, je opravdu tak jedinečné a nenahraditelné, jak si myslí.

Zajdete si občas na výstavu?

Mám k výstavám spíše záporný vztah. Sám odmítám téměř vystavovat. Přijde mi to všechno takové napudrované. A zcela záměrně se vyhýbám hodně moderním výstavám. Nic mi to neříká. Když výtvarné dílo není poctivě udělané jako řemeslo, tak je mi to dost podezřelé. Z mých kolegů řezbářů má dobré výstavy třeba Jiří Netík.

Tyláci slaví narozeniny. Co byste jim popřál?

Už za těch sto čtyřicet let přežili mnohá období, která kultuře příliš nepřála. Myslím si tedy, že přežijí i dál. Jde jen o to, aby se v Rakovníku našlo dost lidí, kteří to budou chtít dělat. Řada lidí souborem profrčela na jeden, dva roky a už o nich nikdo neví. Musí být jádro, které to všechno odmaká. Někdo jako Alča Mutinská, které přeji, aby byla schopná divadlo v Rakovníku dělat ještě aspoň dalších čtyřicet let!