Kliknutím zvětšíteKdyž jste s festivalem začínali, přišlo dvě stě lidí a vystoupila jedna kapela. Čekal jste, že se ze Skotska v Kostelíku vyklube takto velká akce, která dnes přiláká přes tisíc lidí a dvanáct skupin?
Asi ne, na začátku to bylo spíš o pokusu. Já i můj syn Lukáš máme ke skotské kultuře blízko. Jsem totiž viking, mám na to i rodokmen. Díky tomu, že máme rádi dudy a celou kulturu, jsme si řekli, že bychom ji mohli lidem přiblížit a začali jsme jenom dudáky. Na druhém ročníku k nim přibyly dvě kapely. Pořád jsme si říkali, zkusíme a uvidíme.
Nakonec jste to dopracovali až do dnešní podoby, takže jste se výborně trefili do vkusu místních i přespolních…
Je to tím, že takových akcí u nás moc není. Všude je spousta rockáčů a popáčů. Je dobré se pídit po tom, kdo skotskou kulturu prezentuje a podařilo se nám vybrat to dobré a dopadlo to dobře. Dnes máme desátý ročník, rozdělili jsme ho na dva dny a doufám, že to zdárně povede dál. Pokud se z toho psychicky nezhroutím (s úsměvem).
Co říkáte na vysokou návštěvnost, která ještě každým rokem stoupá?
Pro mě není satisfakce počet návštěvníků, ale počet spokojených obličejů. To je strašně důležité. Když tu bude tisíc nadšených lidí, je to lepší než dva tisíce otrávených.
Za dva dny vystoupilo dvanáct kapel plus dva dudácké bandy. Stává se vám, že kapely odmítáte?
Stává. Máme v rezervoáru šest, sedm kapel. Opravdu se sem hlásí a musíme to selektovat. Udělali jsme na začátku jednu manažerskou chybu, že jsme hned dali super kapely a pak se to těžko doplňuje. Ale i tak se to daří, Češi mají ke keltské kultuře blízko, ale není to jen kulturou. Genuis loci toho všeho je náves v Kostelíku. Má svého ducha. Kdybychom festival přestěhovali na pole, je to jen komerční a to bych já ani Lukáš nechtěl.
Takže jste to pojali jako rodinný festival?
Přesně tak, ale rodina se mezitím rozrostla a ať je taková, jaká je. Všechno jsou to lidé, kteří mají keltskou kulturu rádi, líbí se jim. Děláme to pro radost a pro lidi, kteří z toho radost mají.
Jsou zde kapely, které jezdí od začátku?
Dick O´ Brass jsou jedni z průkopníků a ještě rakovnické Hradní Duo. Hodněkrát už zde byli Claymore či Vintage Wine či Happy to meet, kteří jezdí až ze Šumperka. To jsou takové stálice, které doplňujeme tím, co je v nabídce, nebo co se nám líbí. Hodně se nám ozývají sami a je dobře, že si člověk může vybírat. Nechci se moc chválit, ale myslím si, že zatím se nám dramaturgicky i organizačně daří.
Kromě toho máte i doprovodný program. Různé soutěže, tance, dudáky…
Je dobré, že mi vždycky vyjde vstříc Vláďa Tuláček, vicemistr světa ve skotských disciplínách a když za to vezme, je na co koukat. I lidé se mohou přihlásit a vyzkoušet si soutěže sami. Je to koncipované tak, že nesmí být žádná velká prodleva, aby se lidi nenudili.
Už máte v hlavě další ročníky?
Určitě. Jakmile organizačně uzavřete tento ročník, hned se dělá na dalším. Nezdá se to, ale je to opravdu organizačně náročné. Počínaje sháněním sponzorů. Zaplaťpánbůh mám spoustu známých a ochotných lidí, kteří nám s tím chtějí pomoci. I městys Kostelík v čele se starostou nám pomáhají a vychází nám vstříc, čehož si také hodně vážím. Za to bych jak sponzorům, tak organizačnímu týmu chtěl poděkovat. Bez nich by to nešlo.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
