Docent Miloslav Polcar (1947) je absolventem pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální malby profesorů Zdeňka Sklenáře a Václava Menčíka. Není bez zajímavosti, že v té době tu působil v roli odborného asistenta i náš Jiří Anderle a u obou lze najít společné prvky, vliv mimoevropských civilizací.

Historie

Ředitel Rabasovy galerie Václav Zoubek se v úvodu k výstavě zmínil o skupině výtvarníků, kteří se v osmdesátých letech začali systematicky zabývat zkoumáním afrických masek, mýtů a náboženstvím vzdálených kultur a zajímalo je, co je člověku jako takovému bez ohledu na světadíl nebo historickou dobu v chování a cítění společné, co by šlo přenést, transformovat do současného myšlení člověka. Zabývali se nefigurativními výtvarnými směry, šlo jim o nový obsah výtvarného sdělení, nový výraz, vyjadřování.

Miloslav Polcar měl mimořádné štěstí právě na své vyučující. Vždyť Zdeněk Sklenář byl okouzlen čínskou kulturou a kaligrafií, „výjimečným způsobem převáděl formu východní kaligrafie do abstraktního umění“ (Aleš Rezler), také Miloslavu Polcarovi kaligrafie, písmo jako znak sdělení a nositel jisté estetické krásy, učarovalo.

Písmo má blízko k papíru, ke knize, není proto náhodou, že řadu exponátů (Staré pověsti české, Kniha…) do Nové výstavní síně pod Vysokou bránou zapůjčil Památník českého písemnictví.

Výstava

Výstava je složena z obrazů, grafiky objektů. Dřevořezby, v našem případě matrice pro tisk grafiky, se zároveň stávají exponátem, tisky jsou reliéfní, objekty se skládají z fragmentů, které obíhají vedle sebe, přes sebe a skrze sebe. Důležitou úlohu v Polcarově tvorbě hraje barva.

Pro Rakovník další z objevných výstav, podle Václava Zoubka dost složitá na vysvětlení, vyžadující předem určité znalosti. Hodně napoví pěkně zpracovaný katalog a vlastní schopnost vnímání abstrahovaného vidění světa.

A protože hned po zahajovacích oficialitách bylo u několika obrazů vidět skupinky vášnivě debatující na téma – co tam vidím já, co a proč asi autor - zdá se, že výstava, kterou s citem a bravurou uvedla kytaristka Šárka Kolská skladbou Maura Giulianyho, svůj záměr, vcítit se, přemýšlet o viděném, začala plnit. Bylo by jistě zajímavé slyšet autora, pedagoga KU, který se ze zdravotních důvodů zahájení nezúčastnil.

AUTOR: IVO MIČKA