Je skvělé, když člověk může být svědkem toho, jak z všestranně nadané holčičky, která se nakonec rozhodne pro muzikantskou řeholi a pro snad nejtěžší hudební nástroj – housle, vyroste virtuoska. Monika Růžková navíc na své Rakovnické nezapomíná. Postupně jsme jí mohli mačkat palce před vstupem na konzervatoř, při jejím ukončení a v pátek jsme byli požádáni o tuto podporu před blížícím se absolventským koncertem na Akademii múzických umění.

Nedorazila sama, pro domov přichystá vždycky nějaké náramné hudební překvapení. Tentokrát tři sličné kolegyně. Jí doprovázející klavíristku Barboru Říhovou a její sestru - houslistku Markétu Říhovou, kterou na klavír doprovodila Ester Godovská. Dvě Plzeňačky a Opavanka.

Jako vždy bezprostřední Monika Heroldovu síň celým recitálem skvěle provázela, a když se jí zazdálo, že děvčata s příchodem na pódium otálejí, neváhala na ně zavolat: „Tak, holky, pojďte!“

Prozradila také, že s Markétou mají před sebou závěr vysokoškolského studia a za sebou úspěšné konkurzy: Monika posílí Symfonický orchestr FOK, Markéta Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Obě se také poctivě ve své rakovnické generálce na poslední akademický koncert vystřídaly.

Monika zahrála zpaměti Chaconne g moll od Tommasa Vitaliho, Markéta přednesla Sonátu D dur Sergeje Prokofjeva, obě si pak v dokonalé souhře poradily se Suitou pro dvoje housle a klavír Moritze Moszkowského.

Druhá část programově skvěle vystaveného koncertu patřila Mozartově Koncertu D dur, který bravurně a s citem zahrála Monika, technicky náročnému Reji skřítků Antonia Bazziniho v šťavnatém podání Markéty a opět zpívajícím i toreadorsky vášnivě až brutálně znějícím houslím Moniky ve Fantasii na téma opery Carmen od Pabla de Sarasata.

A pak už květiny pro všechny, pro Moniku – od přátel, rodiny, učitelek ze základky i hudebky – a ještě, po dvou hodinách hraní, přídavek.

Jedno je jisté, 26. března na svoji talentovanou rodačku zavzpomínejme, ale stisknuté palečky rozhodně zapotřebí nebudou.

AUTOR: IVO MIČKA