Obecně se říká, jedeme na nefalšovaný burčák, jenomže to bychom hostitelům hodně křivdili a výtvarníkům také. Ti první se vždycky snaží přijít s nějakým překvapením, a to se jim skvěle daří, umělci zase těžko skrývají zvědavost po roce uvidět, kde a jak jsou jejich milované „děti“ – fotografie, kresby, obrazy či sochy věnované galerii Louckého kláštera – nainstalované, vedle koho z kolegů visí, popovídat si v nádherných kulisách vinohradů.
Generální ředitel Znovína Pavel Vajčner vítá u Moravského sklípku stiskem ruky, nechybí ani paní starostka a celý vinařský management, připíjí se zdejším favoritem – Veltlínským zeleným. Na shledání a zdraví. A zatímco v Čechách prší, tady sluníčko dodává ještě poslední grády cukru do bohatých tmavých i světlých hroznů. Navštěvujeme archivní sklep Rücker se stovkami tisíc lahví a ještě další s 1600 zamčenými privátními boxy, s lahvinkami uchovávanými a opečovávanými v teplotě kolem dvanácti stupňů.

Naprostou novinkou je návštěva zachovaného pěchotního srubu, plně vyzbrojené pevnosti, která sloužila krátce v roce 1938, znovu po válce od roku 1950, a čemu se nechce věřit, byla zrušena až roku 1999, kdy jsme vstoupili do NATO. Pochopitelně ani tady nechybí ochutnávka ušlechtilého moku, tentokrát „pevnostního“.

Procházíme vinicí starých vín s odrůdami, které se už ve velkém nepěstují, posedíme u vinice Havraníky. S nezbytnou skleničkou se debatuje o víně, o umění, vždyť setkání s tolika kolegy, to je hotový zázrak. Zdeněk Hrabica, vedoucí tohoto mumraje, marně napomíná: „Neozobávejte ty hrozny, jsou chemicky ošetřené, uvidíte za tři hodiny ty následky.“ Loucký klášter v podzemí chová snad milion lahví, patro okupuje skvělá galerie. Mistři štětce, rydla či hlíny rychle přecházejí chodbou výstavními prostorami, hledají a nacházejí.

Odjíždíme s informací, že letošní víno je cukernatostí nadprůměrné, že se je na co těšit. Ale také s úkoly: vymyslet nápaditou architektonickou úpravu pro Vinařskou stodolu, vyzdobit reliéfy pískovcový sklep, realizovat postupně záměr vinařského betlému. Za soumraku dochází i na čerstvě zrozený burčák. Hrozba chemického postřiku se při zpáteční cestě neprojevila.