Není proto divu, že zážitky si přišli poslechnout hlavně členové rakovnického motorkářského klubu Astacus. Ty určitě překvapil vysvětlením, proč sedl právě na motorku:

„Necítím se být motorkářem. Motorce moc nerozumím, nejsem technicky nadaný a neumím si na ní nic opravit. Chtěl jsem se jen vypravit do světa. Kamarádi a známí mi poradili motorku BMW, protože je po světě nejvíce rozšířená, takže mi ji dokážou opravit téměř všude."

To tak trochu dokázala i příhoda z Mongolska. Tady s motorkou přejížděl přes vodu. Ta ale nasála vzduch a „chcípla". Sám si s ní nevěděl rady. Začali k němu přibíhat Mongolové s radami. Bylo jich stále více a více, až motorku roztlačili a jela dál.

Igor Brezovar přítomným promítal ze svých cest také obrázky. Ke každému z nich připojil nějaký příběh. Vzpomínal na Afriku, která mu nejvíce učarovala. Popisoval setkání s africkými kmeny. Vyprávěl o ženách, které se vůbec nemyly. Vůbec vzpomínal na lidi, které na cestách potkal. Zkušenost mu ukázala, že čím chudší země, tím se k němu lidé chovali lépe. Byli vstřícnější. Nabízeli nocleh i jídlo.

S jídlem měl také své zkušenosti: „Vždy jsem raději kupoval jídlo přímo na ulici. Tam člověk vidí, jak vše vypadá, případně co mu do toho dají. I když se to nezdá, zajít do restaurace, například v Thajsku, znamenalo zažívací potíže."

Cestovatel tak nikdy nebyl nemocný. Neměl také žádnou nehodu na motorce ani konflikt s místními obyvateli. Vše totiž řešil diplomaticky. Během cestování se naučil základům několika jazyků, právě té země, kterou projížděl.

Igor Brezovar projel Afriku, Austrálii. Pak se vypravil přes Blízký východ do Indie. Z Evropy jel do Asie, do Japonska. Vypravil se také na Aljašku a přejel od severu na jih Ameriku. Cestoval poněkud zvláštně. Projel kus světa. Pak motorku naložil do kontejneru a poslal ji například z Evropy do Austrálie. To trvalo zhruba měsíc. Mezi tím se vrátil domů k manželce a dětem. Vydělal nějaké peníze, dojel za motorkou, třeba i s manželkou, a pokračoval v cestě. Většinu času strávil na cestách sám. Někdy ho někdo „kousek" doprovázel, manželka nebo přátelé.

S cestováním určitě skončit nehodlá. K padesátinám si chce „nadělit" cestu po africkém kontinentu. Ten patří k jeho nejoblíbenějším.

Autor: Jan Hoblík