Nález zlatých mincí
Ke svému úžasu najednou vykopal hromádku zlatých mincí. Bylo jich údajně asi 200 kusů. Chvatně je sebral a běžel s nimi domů. Přítomný Petr Maleček pak pátral ve výkopu dál a hlouběji nalezl ještě přes 500 dalších zlaťáků. Také třetí muž jménem Hebr nalezl neuvedený počet duhovek. Celá záležitost se rozkřikla a nastal úprk na Hradiště za pokladem. Noví „prospektoři“ cestou na kopec posbírali asi 15 zlaťáků, které utrousili ve chvatu uvedení nálezci. Byl to asi zakopaný kožený měšec, protože více zlata se na místě už nenašlo. Nálezci nález prodali v Praze. Pouze za váhu zlata dostali 8 000 tehdejších rakouských zlatých a vystěhovali se do Ameriky.

Předhistorické sídliště
Nález upozornil na skutečnost, že bylo naraženo na významné předhistorické sídliště prvního řádu, tak zvané oppidum keltského kmene Bójů.
Ti tady žili před námi ve 3. a 2. století před naším letopočtem. Na místo nálezu se sběhl lid a do příchodu zimy rozkopal – doslova nesystematicky přešachtoval – plochu asi 82 hektarů pozemků. Archeologové se dověděli o nálezu dosti pozdě. Tisíce předmětů k nenahraditelné škodě vědy bylo zničeno, ztraceno a odvlečeno do ciziny. Přece však díky horlivosti některých osob, zejména Dr. Štěpána Bergra, pražského starožitníka Miksche, ředitele místní železné huti Grosse, choti obchodníka s obrazy Lehmana a křivoklátského knížete Emila Fűrstenberka (spravoval panství za nezletilého Maxe Egona), se některé vykopávky zachránily.

Fűrstenberk nálezy ze Stradonic shromáždil nikoli v Křivoklátě, kde věž byla přeplněna loveckými trofejemi, ale v krušovickém zámku, kdysi muzeu keltů – Bójů (dnes je v Nižboru). Tento zámek včetně kaple, vznikl v areálu krušovického pivovaru podle projektu architekta F. I. Préea v letech 1816 a 1817. Zámek sloužil převážně jako byty pro panské úředníky. Vrchnost používala Lány, Křivoklát a Nižbor.

Sbírka pro české muzeum
Sbírka Grossova přišla koupí v majetek vídeňských dvorních muzeí a sbírka Bergrova byla zachráněna českým zemským výborem pro české muzeum. Do Stradonic postupně přijížděli archeologové z mnoha zemí světa.

Ve Stradonicích byla asi keltská mincovna, protože se zde našly mističky na odlévání střížků pro ražbu zlatých mincí „statérů“. Mušlovitý statér vážil nad 7 gramů, zatímco dukát má 3,44 gramu ryzího zlata. Nálezy byly bohaté. Přišlo se na množství zbraní, bronzových ozdob, nádob, náčiní, spon, prstenů, náušnic, jehlic, nožů, seker, mlýnků, vah a co víc, vykopali i sklo, jantar a mnoho zvířecích kostí. Ty se ve velkém odvážely do Berouna jako surovina na výrobu spodia (kostní uhlí, používané v cukrovarnictví). Mezi odborníky vznikl názor, jakoby zde předměty byly zachovány a opuštěny po neznámé katastrofě. O nacházené předměty byl takový zájem, že v Nižboru vznikly padělatelské dílny bronzových předmětů.
Po náporu „zlatokopů“ a amatérských „prospektorů“ už území pro archeologický průzkum ztratilo cenu. Vědecky se zpracováním Stradonic ujal prvně Dr. J. L. Píč a výsledky vložil do 2. svazku velkého díla „Čechy na úsvitu dějin“.

Zlaté duhovky
Je třeba upozornit na to, že objev zlatých duhovek v roce 1877 byl už druhým nálezem na panství křivoklátského Fűrstenberka. K prvnímu nálezu došlo 12. 6. 1771 u Podmokel v potůčku Lida, který vtéká do Berounky na pravém břehu. Nádeník Janota zahlédl po bouřce v potočišti žluté plíšky a přinesl je dětem domů na hraní. Když se díky žida potvrdilo, že je to zlato, z pověření majitele panství Fűrstenberka knížecí aktuár Růžička postupně pro majitele pozemku shromáždil největší evropský poklad ve váze 46,5 kg ryzího zlata v mincích keltských duhovek, které byly jediné starověké peníze, vyrobené na našem území.

Podle zákona měla na třetinu váhy nálezu právo císařovna Marie Terezie. Ta se práva zřekla ve prospěch svého pražského místodržitele Karla Egona Fűrstenberka. Ten většinu nálezu zmincoval a dal vyrazit 7 374 tereziánských dukátů a dalších 5 000 dukátů se svým poprsím a erbem. Na Křivoklátě se uchovává měděný kotlík, ve kterém bouřka mince vyplavila, a několik originálních zlatých duhovek.