Netradiční hlavně proto, že pražský výtvarník ve svých obrazech použil opravdu velké množství různorodých materiálů, využíval koláž i asambláž, zajímavé jsou i jeho tématické protipóly. Na jedné straně se koupali a slunili nazí lidé. V kontrastu s drobnými obrazy pak byly velké scénické obrazy z vesmíru a tajuplnými vědeckými obrazy, jež se nacházejí v jiném časoprostoru. Horálek ve svých prostorových obrazech vytváří různé scény, příběhy a dotýká se i konfrontace lidských ras a jejich současných problémů.

Prvním podmětem k pozdějšímu navázání spolupráce mezi ředitelem Rabasovy galerie Václavem Zoubkem s pražským umělcem bylo setkání s Vojtěchovým otcem Jaroslavem, který před téměř padesáti lety studoval střední výtvarnou školu a již tehdy byl vynikajícím malířem. „Když jsem se později zaslechl, že se v malířství objevil i syn Vojtěch, začal jsem ho sledovat. Byl nesmírně šikovný, zručný a měl úžasnou představivost. Vloni jsme se konečně setkali a domluvili si výstavu. Menším šokem pak pro mě bylo, že místo klasických maleb, které byly potlačené, se jedná o něco úplně nového. Oživil prastarou techniku, která se používala v 19. století a fantasticky ji využil pro vytvoření reliéfu z efemérního materiálu,“ byl fascinován Václav Zoubek.

Sám autor poté poděkoval za možnost uspořádání výstavy, stejně tak příchozím návštěvníkům, kteří se i přes chřipkovou epidemii sešli v hojném počtu a na závěr slíbil komentovanou prohlídku.