„Roman už v muzeu v minulosti pracoval, takže ví, co všechno výstava obnáší a možná proto nevystavuje tak často. Přesto sám dokázal zaplnit celou mansardu a vůbec to pro něj nebyl problém. Dokonce si ještě některé odnesl zpět domů,“ usmívala se zástupkyně ředitelky muzea Kateřina Blažková.

Pětačtyřicetiletý rodák - zakladatel R98 - se ve svých obrazech snaží upřednostnit tenébrismus, tedy důraz např. na postavu v popředí – a jako doplněk tmavé pozadí. Zaměřuje se na vnitřní svět, na méně šťastné chvíle života, a to jako protipól upřímného i falešného štěstí.

„Romana jsem potkal před pětadvaceti lety jako zaměstnance muzea. Natíral mi sokle na mé plastiky a již tehdy jsem objevil jeho zručnost. Když mi ukázal své práce, musel jsem uznat, že má daleko větší potenciál. S otevřením galerie Špejchar jsme začali mít společné výstavy, což bylo někdy v roce 97. Nejraději vzpomínám na naši společnou výstavu na Zlatém hroznu, kde mě pomohl nakopnout k další práci,“ zavzpomínal řezbář Emil Pejša.

Obrazy Romana Ch. Skleničky doplňuje ještě několik děl jeho žačky Justýny Maškové.