Od tohoto okamžiku se začala psát nová éra v dějinách lidstva - éra pronikání člověka do vesmíru, éra kosmického výzkumu.
Člověk tak pronikl do prostoru, který ho od pradávna zajímal, vzrušoval, uchvacoval, ale současně vzbuzoval i veliký respekt a obavy. Vyslání této družice je považováno za počátek kosmické astronomie. 4. 10. 1957 se uskutečnil start sovětské družice Sputnik 1.

Start se uskutečnil v pátek 4. 10. 1957 ve 22 h 28 m moskevského času (ve střední Evropě bylo od dvě hodiny méně), na kazachstánském (dříve sovětském) kosmodromu Bajkonuru. Raketa R-7 s družicí Sputnik 1 stoupala k nebesům. Nosná raketa byla zkonstruována týmem pod vedením bývalého vězně gulagu Dr. Sergeje Pavloviče Koroljova. Necelých pět minut trvalo druhému stupni dosáhnout oběžné dráhy. Po oddělení družice od nosiče se ozvalo dlouho očekávané píp - píp…

Operátoři u přijímače R-250 byli první, kteří signál uslyšeli. Postupně potvrdilo příjem i všech třináct sledovacích stanic na území SSSR. Když přibližně za hodinu a půl (doba obletu Země) zaslechli operátoři opět vysílání družice, oddechli si, protože to bylo definitivní potvrzení, že se družice dostala na oběžnou dráhu a stala se tak první umělou oběžnicí Země. Po druhém, úspěšném obletu nechal předseda státní komise Vasilij Rjabikov ohlásit úspěch světu.

Co znamenalo vyslání Sputniku
Pro Sovětský svaz znamenalo prvenství při vypuštění družice nejen obrovský technický, ale i politický úspěch. Po prvenství Američanů ve výrobě atomové bomby, se tak dostal sovětský technický pokrok na první místo. Američané byli v tomto okamžiku až na druhém místě. Dopad tento úspěšný start měl i z vojenského pohledu. Ukázal, že Sověti by byli schopni dopravit atomovou bombu kamkoliv na povrchu planety. Tak se naplno rozhořely závody v dobývání kosmu. Američané odpověděli na úspěch Sputniku 1 již 1. 2. 1958, vypuštěním sondy Explorer 1. Sputnik 1 měl pět hlavních cílů: 1. vyzkoušet možnosti, kterak dopravovat satelity na oběžnou dráhu Země. 2. prozkoumat horní vrstvy atmosféry. 3. vyzkoušet rádiové a vizuální prostředky pro přenos signálu. 4. prezentovat vyspělost Sovětského svazu. 5. přinést další data pro stavbu nových satelitů.


Jaká byla dráha Sputniku 1?
Sputnik 1 se pohyboval po oběžné dráze ve tvaru elipsy s perigeem (nejblíže Zemi) 227 km a apogeem (nejdále od Země) 947 km. Sklon oběžné dráhy k rovníku Země byl 65,1°. Jeden oblet kolem naší planety trval 96,2 minut. První družice setrvala na dráze kolem Země 92 dnů a uskutečnila cca 1400 oběhů. Dne 4. ledna 1958 vstoupila do hustých vrstev atmosféry a shořela.

Jak družice vypadala?
Byla to koule - hermetická schránka kulového tvaru s vnějším průměrem 580 milimetrů, na které byly namontovány 4 antény. Hermeticky uzavřená schránka družice, která byla vyrobena z hliníkové slitiny a tvořily ji dvě polokoule, byla naplněna bezvodým dusíkem o tlaku 0,13 MPa. Anténní systém tvořily čtyři pruty, dva měly délku 2,4 m, další dva délku 2,9 m. Hmotnost Sputniku 1 byla 83,6 kg. Uvnitř Sputniku 1 byla umístěna vysílačka, kterou mohli zachytit lidé po celém světě. Družice vysílala radiové signály (pípání) každých 0,6 s.

Základní mezníky kosmického výzkumu
4. 10. 1957 - start a vypuštění prvního umělého tělesa na oběžnou dráhu Země – Sputnik 1 (SSSR).
12. 4. 1961 - první kosmický pilotovaný let, první člověk ve vesmíru - Gagarin Jurij Alexejevič (SSSR).
16. 6. 1963 - první žena ve vesmíru - Valentina Vladimírovna Těreškovová (SSSR).
12. 9. 1959 - start první sondy, která dopadla na Měsíc - Luna 2 (SSSR).
3. 2. 1966 – první měkké přistání sondy na povrchu Měsíce – Luna 9 (SSSR).
20. 7. 1969 - první přistání člověka na Měsíci - Apollo 11 - Armstrong Neil Alden, Aldrin Edwin Eugene (USA).
11. 12. 1972 - poslední (zatím) přistání člověka na Měsíci – Apollo 17 (USA).

Toto je pár základních mezníků v kosmickém výzkumu. Postupně se lidstvo pomocí techniky přiblížilo k ostatním planetám Sluneční soustavy a jejich měsícům. Získali jsem tak unikátní informace o planetách - Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Některé automatické sondy proletěly kolem planet, jiné vyslaly přistávací moduly do jejich atmosféry a některé přistály na jejich povrchu. Astronomie, díky kosmickému výzkumu, mohla otevřít další pozorovací okna, která zůstala zavřena kvůli zemské atmosféře. Kosmické sondy a dalekohledy (na oběžné dráze) nám přibližují jak naše nejbližší kosmické okolí (např. Slunce, komety, meziplanetární prostředí), tak i vzdálený vesmír. Kosmické dalekohledy nám zprostředkovaly obrazy z počátků vesmíru, zrodu a zániku hvězd, přiblížily nám planety u jiných hvězd. S kosmickou astronomií máme možnost poznávat vesmír a jeho zákonitosti, které bychom z povrchu Země nikdy neodhalili.