„Pouze některé jsem vyměnil. Asi tak jednu desetinu. Já sám také pokaždé péefka tvořím a posílám je, například svým kolegům z Amfory, a oni mi je posílají zase zpátky," vysvětloval sběratel Jiří Měchura. Takže jeho sbírku tvoří z velké části právě novoročenky z Amfory. Fotografové je vyráběli už kdysi, když ještě nebyly tak běžné. Teď, díky digitální technice, péefka dělá kdekdo.

Na první novoročence Jiřího Měchury byla pavučina. Tu také na výstavě najdete. V dnešní době se stále více novoročenek posílá elektronické, ale on stále vedle nich vyrábí ty papírové a všechny papírové, co mu přijdou, si schovává.

Jestli v nich lze najít stále jednu myšlenku, vysvětlil takto: „Teď chodíme s kamarády „dědky" z turistického klubu Rychlé šípy po horách, naposledy v polských Tatrách. Šel jsem vepředu, viděl jsem zajímavý pohled. Vyfotil jsem to a řekl jsem si, to by mohlo možná být. K tomu vždy vyberu nějaký citát z knih, které mám doma."

Někdy autor už má citát vybraný a k němu vybírá fotku. To je vždy horší. Ale většinou je to obráceně. Nejprve má fotku a k ní hledá citáty. Citát zkrátka musí být vždy.

Nejstarší péefko byste tu možná našli z roku 1970 od obce, ale kterého si Jiří Měchura nejvíce váží, říci nemůže. „O tom jsem nikdy neuvažoval," dodal.

Novoročenky měl doma schované v obálkách podle ročníků. Když asi před deseti lety byla v muzeu vánoční výstava, zbyla tu jedna prázdná zeď. Jiří Měchura na ni pověsil panel s péefky. Pak z toho nakonec vznikl nápad na samostatnou výstavu.