My synagogu, židovskou modlitebnu, od roku 1982 známe pod jménem Rabasova galerie ve Vysoké ulici. Po vejití do galerie je vlevo hudební síň, původně židovská synagoga.

Synagoga vznikla ze soukromého domu, který roku 1760 zakoupil pro židovskou školu Enoch Peruc. Roku 1792 přikoupil Volf Helber sousední domek, který byl upraven na synagogu. Jednopatrová budova byla stavěna v prostém baroku, je ozdobena čtyřbokou kopulí. Vnitřek synagogy byl upraven roku 1865 za rabína Simona Pražáka. Oltář je dřevěný. V roce 1884 byl při synagoze zřízen park, dnešní letní kino. Část popisovaného objektu byla upravena dříve a roku 1982 předána veřejnosti jako nám známá Rabasova galerie.

Nejstarší záznamy o usazování Židů v Rakovníku jsou z roku 1444. Pánům nestačily peníze na daně a stavby a půjčuje jim Žid Abraham. Jinověrci Židé byli totiž církevními řády zbaveni všech čestných i placených úřadů, vyloučeni z cechů řemesel, byli zbaveni práva vykonávat všeliká zaměstnání a živit se čestně jako ostatní. Naopak zákony světské a výsady panovníků dovolovaly, ba přímo určovaly, aby Židé brali úroky z půjčovaných peněz, protože z nich museli odvádět daně. Brát úrok ze zapůjčených hotových peněz bylo kanonickým zákonem křesťanům zapovězeno, zvláště pak duchovním.

Lichvářství bylo tedy Židům křesťany vnuceno. Od roku 1447 již vlastnili v Rakovníku domy mimo náměstí. Za krále Ferdinanda byl roku 1551 vydán rozkaz, aby na levé klopě svých plášťů nosili žluté kolečko.

Židé vyznávali svoje náboženství a nesměli být pochováváni na křesťanských hřbitovech. Ve středověku byli zbaveni rovnoprávnosti, zatlačeni do ghett a nesměli bydlet na náměstí. Rakovnické ghetto se rozkládalo mezi ulicí Vysokou a ulicí V Brance. Postavení Židů se zlepšilo po napoleonských válkách za císaře Františka. V roce 1834 jich bylo v Rakovníku napočítáno šedesát sedm. Příznivý pro ně byl zákon z 20.12.1859. Z ghetta se už stěhovali na náměstí, kupovali a stavěli tam nejlepší domy a věnovali se vedle obchodu i živnostem a průmyslu. Při sčítání obyvatelstva v roce 1881 už město Rakovník vykázalo 366 Židů.

V dějinách Rakovníka od F. Levého se uvádí, že v dobách za válek husitských u nás Židé mluvili většinou česky. Teprve později v důsledku násilné germanizace v 17. až 19. století hovořili německy. To názorně dokazuje židovský hřbitov, založený roku 1635 na jižním svahu „Spravedlnosti“. Nejstarší náhrobky mají nápisy hebrejské, pozdější německé a poslední české.

Pohromou pro Židy bylo vyhlášení norimberských zákonů v třetí říši v Německu za Hitlera 15.9.1935. Zákony je zbavovaly rovnoprávnosti s ostatními obyvateli Německa. Také u nás v tzv. protektorátě bylo povinné od 1.9.1941 označování Židů žlutou hvězdou s nápisem JUDE. Odsun Židů k jejich likvidaci v plynových komorách započal v Rakovníku 18.2.1942 a z novostrašecké oblasti 23.2.1942.

Z rakovnických 108 deportovaných Židů skončilo 91 v plynových komorách a jenom 17 se jich vrátilo.

Využitím synagogy pro hudební síň se sleduje získat důstojný prostor pro vážnou hudbu a zvýšit návštěvnost zahraničních Židů v našem okresním městě.

AUTOR: FRANTIŠEK KREJČÍ