Šedesátku naplněnou dobrou swingovou muzikou orchestr Merkur sice vzpomene až za dva roky, ale když se Jirka Soukup, jeden z jeho dlouholetých kapelníků rozhodne slavit sedmdesátku, je to pochopitelně důvod k malému zavzpomínání.

Otakara Pihrta, hornistu Symfonického orchestru Československého rozhlasu, aranžéra a hudebního skladatele, pozval do kreslírny rakovnického gymnázia na jednu z prvních zkoušek budoucího Merkuru saxofonista František Bureš. Psal se rok 1953 a Ota pomoc přislíbil. Píše noty a tvrdě s nadšenými amatéry bez orchestrálních zkušeností zkouší. Sedmnáctičlenný big band záhy nemá na Rakovnicku konkurenci.

Druhým kapelníkem, který šlapající těleso převezme v roce 1965, je právě Jirka Soukup. (Pochází z pekařské rodiny, a tak mezi muzikanty je spíš znám jako Loupáček.) Hraje saxofon, basovou kytaru, nebojí se ani kláves a aranžuje takříkajíc muzikantům na tělo. Je také vynikajícím manažerem a o angažmá nemá ani takto počerná kapela nouzi. Na tanečních soutěžích, věnečcích, plesech a zábavách se v plesové sezoně hraje pravidelně pátky a soboty, k tomu ještě nedělní čaje. Nechybí ani na reprezentačním plese Rakovnického pivovaru v Lucerně, zájezdy do NDR … Jirka vychází vstříc i sílícímu vlivu Beatles a Rock and rollu. Odloží saxofon, vezme basovku, propustí plechy, které na jeho: „Dáme kytary!“ rády slyší.

Současný kapelník Josef Černík, kantor, zpěvák, aranžér a kytarista, převzal Merkur v roce 1981, tedy před rovnými třiceti roky, tedy další významný letošní jubilant. Jenomže doba přestává velkým kapelám fandit. Popularitě se čím dál víc těší pár pobíhajících zpívajících kytaristů, strojově pulzující buben a decibely disco. Merkur se sice postupně umenší na devět muzikantů a zpěvačku (zpívá i klávesistka, kapelník a merkurácké vokály nemají konkurenci široko daleko), ale i to se zdá většině pořadatelů moc. Kdyby to šlo, pozvou na ples jednoho zpívajícího klávesistu se zabudovaným doprovodem – a je vystaráno, hlavně když se vydělá. Pepa ovšem umí mistrně „kytary“ i Presleyho.

Na rozdíl od „Loupáčka“ dechařům sděluje: „Jděte tancovat, dáme olympiky.“ Merkur reprezentuje město několikrát v Dieztzenbachu, je dál ozdobou věnečků a plesů, i když pátky, soboty, neděle už to zdaleka nejsou a často se na štace vyráží pouze v rytmice. Josef Černík přesto kapelu nerozpustí, naopak, sní o swingových večerech, koncertech, o velkém Merkuru.

A jubilant Soukup? Muziky ani kapelničení pochopitelně nezanechal. Opatří si klávesy a nejprve sám, později v duu, triu, kvartetu a kvintetu úspěšně oslovuje svatebčany a milovníky uplynulých melodických časů. Členy jeho proměnlivého tělesa jsou, jak jinak, někdejší merkuráci (však muzikantů prošlo Merkurem za jeho existenci víc jak stovka) a v poslední době, jak se to někdy v dobrých příbězích stává, si jako host přichází zazpívat i Josef Černík.

AUTOR: IVO MIČKA