Zatímco dnes se často dočítáme, že tato ulice byla nebo bude vyasfaltována a chodníky vydlážděny, v dávné minulosti tomu tak nebylo.

Dláždění náměstí
V dějinách královského města Rakovníka od F. Levého z roku 1896 se dočítáme, že dnešní Husovo náměstí (měří 50 x 350 m a je velikostí jednou čtvrtinou Václavského náměstí v Praze) bylo předlážděno z prostředků nadace, která v roce 1831 dosáhla 2 800 rakouských zlatých. Při dláždění byla před radnicí odstraněna kamenná kašna a směrem východním zřízena vodní nádrž pro případ ohně. Ta byla až do roku 1892 zakrývána jenom prkny. V horní i dolní části náměstí byla studna na pitnou vodu.

Dláždění ulic
Po dokončení dlažby dnešního Husova náměstí se v roce 1833 začaly dláždit ulice Karlovarská (dnes Palackého), Vysoká a Kamenná. V roce 1835 se pokračovalo v ulici Lubenské (dnes Trojanově). Karlovarská ulice byla znovu dlážděna v roce 1856 žateckým mistrem Janem Weidnerem. Záznam zachoval i obnos, který se ministrovi zaplatil. Dlaždič dostal 153 zlatých a 20 krejcarů. Weidner opravil současně dlažbu na náměstí a v ulici Lounské (dnes Lišanské). Za to si ale napočítal dalších 290 zlatých a 12 krejcarů.

„Kočičí hlavy“
Při dláždění se používal kámen nepravidelný. Nebyly to dnešní žulové či čedičové krychle či hranoly, dlažební kostky. Tehdejšímu dláždění říkali staří lidé „kočičí hlavy“. Měšťanům, kteří byli povinni dlážditi chodníky před svými domy, se doporučovalo zřizovat takové chodníky, jaké byly před budovou soudní. Ta byla stavěna v letech 1838 až 1840 na dnešním náměstí Sixtově a po rakovnické reálce to byla tehdy druhá největší stavba v Rakovníku. Provedeme–li časové zařazení, tak ke zmíněnému dláždění docházelo po reformách státní politické správy.
Dláždění chodníků


V roce 1849 byl zrušen magistrát a Rakovník se stal sídlem politického podkrajského (to je okresního) úřadu a od roku 1868 sídlem okresního hejtmanství. U soudu úřadoval hejtman, později přednosta okresního úřadu. Proto i chodníky kolem budovy musily být lepší, když tady seděla hlava okresu. Chodník byl dlážděn pískovcovými deskami. Aby obec pomohla měšťanů s povinným dlážděním chodníků před svými domy, jednala o dláždění s kamenickým mistrem Jakubem Holým z Přílep. Mistr Holý nabídl čtvereční střevíc desek – ploten z přílepského pískovce za 11 krejcarů bez dovozu nebo za 13,5 krejcarů s dovozem do Rakovníka. Další chodníky z pískovcových ploten byly v Rakovníku zřizovány až po roce 1878.

V letech 1867 a 1868 bylo srovnáno a vydlážděno na svahu položené Zákostelí (dnes ulice Obětovaných). V roce 1872 byla rozšiřována o sedm stop ulice Nádražní. To už od roku 1871 jezdila Buštěhradská dráha a v roce 1873 bylo dokončeno rakovnické vlakové nádraží. Jak vypadal chodník z té doby naznačuje zbytek chodníku před vlastním nádražím: obrubník pískovcový, vlastní chodník z bílé a tmavošedé vápencové mozaiky.

Žulové kostky
K dláždění ulic žulovými kostkami náhradu za kočičí hlavy docházelo v Rakovníku většinou až po první světové válce. Dláždění se věnovala obec při veřejných akcích v době světové krize, Byl to starosta města a senátor Čeněk Vaněček, který zadal pražskému architektovi a urbanistovi F. A. Librovi (Libra pro Rakovník navrhl budovu Masarykovy obchodní a rodinné školy, spořitelnu – dnes KB, budovu Jednoty a úpravu urnového háje a zpracování regulačního plánu města). Na rozhraní roku 1935 a 1936 darovala rakovnická spořitelna městu částku 150 000 Kč. V tu dobu město vyčerpalo prostředky od ministerstva sociální péče pro čelení nezaměstnanosti a peníze se sháněly sbírkami v továrnách nebo od peněžních ústavů. Podle návrhu architekta F. A. Libry se začala dláždit nejhořejší část Husova náměstí před radnicí až k dnešní Poštovní ulici a dále celá Poštovní ulice. Zároveň se dělaly chodníky. Byla to jedna z veřejných akcí, která měla mírnit bídu nezaměstnaných.

Teprve po druhé světové válce, kdy už mělo město vodovod, docházelo k většímu asfaltování ulic a upravování chodníků pokládáním betonových desek.