V tělocvičně rakovnického Gymnázia Zikmunda Wintra vrcholily v neděli večer minulého týdne přípravy na Afrokaribský večer v Rakovníku.

Lektorka naprosto fantastických afrických tanečních rytmů Monika Rebcová zde pilovala se svými svěřenci z Rakovnicka jedinečné vystoupení, které předvedou v rámci zmiňovaného Afrokaribského večera v rakovnickém kulturním centru už tuto neděli.

Jste členkou taneční skupiny BaToCu. Co znamená tento název?
Původně se jmenovala Back to culture čili Zpátky ke kultuře. Což byl dlouhý název, tak jsme jej zkrátili jen na první tři slabiky. BaToCu se píše a Batuka se vyslovuje.

Jakým tanečním stylům se věnujete?
Věnujeme se tancům a rytmům západní Afriky. Tento kraj je totiž velice bohatý na rytmy a tance. Dá se říci, že nejbohatší z celé Afriky. Zahrnuje Guineu, Mali a Pobřeží slonoviny, Senegalu, Gambie. Tady si bereme inspiraci, neboť nechceme ortodoxně kopírovat jejich tance a muziku, protože nikdy nebudeme tak dobří jako Afričané, ale chceme se také potěšit jejich kulturou, která je velmi dynamická. Jejich pohyby jsou velmi přirozené.

Kde tance studujete?
Snažila jsem si každoročně osvěžit repertoár studiem u afrického lektora. Jelikož jsou cesty do Afriky velmi drahé, tak se snažím učit od afrických umělců, kteří jsou v Evropě. Africký tanec jsem tedy studovala také ve Francii, v Německu. Byli zde hostující afričtí pedagogové z Pobřeží slonoviny a Senegalu. V Africe jsem byla jen jednou. V roce 2004 v Gambii.

Chystáte se někam?
V lednu příštího roku se chystám do Gambie a Senegalu.

Jezdí také afričtí umělci do naší vlasti, tedy do Čech? nebo musíte jezdit za nimi do ciziny?
K nám do Čech také začali na pozvání (i na moje) jezdit afričtí umělci.

Kdo s vámi dříve vystupoval a i třeba nyní vystupuje?
V současné době s námi ve skupině BaToCu studuje třeba tanečník z Guiney Mohamed Sissé. Měli jsme v kapele také tři senegalské umělce, tanečníky z Konga nebo z Angoly. Vždy jsem africkým umělcům dala prostor, aby ukázali svoji kulturu. Angolský tanec je třeba zcela jiný, nežli třeba tanec z Konga nebo Senegalu. Choreografům jsem samozřejmě pokaždé zaplatila za výuku honorář, aby se svému umění mohli věnovat i nadále a měli z čeho žít. Tito umělci s námi také vystupovali a vystupují.

Kdy jste se setkala s africkým tancem poprvé?
V roce 1993 ve Spojených státech amerických. Afričtí umělci jsou vřelí, srdeční, otevření a nadaní. Tancuji od šesti let. Jako dítě jsem se zamilovala do baletu. Postupem času jsme se přeorientovala na moderní tanec. Po absolutoriu na AMU v oboru taneční pedagogika jsem pedagogem moderního tance. Učím moderní tanec i v kurzech pro veřejnost.

Jak jste se k africkému tanci dostala?
Africký tanec u mě vznikl jako hobby, když jsem byla vyslána jako choreograf za Českou republiku do USA na studium festivalu American dance festival v Severní Karolíně v Daremu. Tam jsem se měla možnost seznámit se všemi technikami moderního tance. A právě tady jsem se potkala s africkým tancem. Ten mě úplně očaroval.

Očaroval? Jakým způsobem?
Přišla jsem na kurz a nemohla zpočátku pochopit, co to tam dělají. Byly to pohyby, které vypadaly jako slet čarodějnic, které byly rychlé a přitom nesmírně přirozené oproti té baletní topornosti a vertikálnímu držení těla.
Přitom je to ale velice těžká taneční technika, jako každá taneční technika profesionálně vyučovaná a trvá to roky, nežli člověk opustí zažité zlozvyky z baletu a dostane se do úplně jiné pozice. Najednou jsem zjistila, že tyhle cizí pohyby afrických tanců mi dělají obrovskou radost. Od té doby, co učím tančit africký tanec, mi nic jiného nepřipadá zajímavé, co vidím v divadle. Říkám si: Je to pěkné, ale je to moc pomalé. Nebo: Je to pěkné, ale nemá to žádnou energii a vášeň… Ostatní taneční techniky mi dnes po zkušenosti s africkým tancem připadají jako příliš chladné a racionální, afektované…

Do Rakovníka už jezdíte jak dlouho?
S Ivanou Lechnýřovou ze Studia Harmonie jsme byly domluveny na půl roku. Jedná se o devět lekcí semináře, které postupují od jednoduchého ke složitému. To znamená, že si účastníci zaplatili devět lekcí s tím, že se něco naučí. Nepřichází sem tedy tanečnice a tanečníci jen tak nahodile, kdo se zrovna namane. Ve výuce je postup. S poslední lekcí tedy už umí mnohem více, nežli při prvním setkání.

Jak přišel nápad na Afrokaribský večer?
Paní Lechnýřová měla zájem, abychom udělali představení tady v rakovnickém kulturním centru. Je to, myslím, skvělý motiv pro naše tanečnice z Rakovnicka, které tak budou moci ukázat, co se naučily. Dostanou se na jeviště. Zkusí si, jaké je to být v kůži umělce, který má zodpovědnost za to, aby ukázal co nejlépe, co se vlastně naučil, aby nezapomněl kroky, nebyl strnulý, neměl takovou trému, že se ani nemůže pohnout. Uděláme si vystoupením navzájem radost. Je to něco jiného, nežli chodit do kurzu a tančit. A něco jiného je vystupovat. Je to veliká zodpovědnost. O rozhodnutí toho konkrétního člověka, že do toho půjde. Vyžaduje to také určitou kázeň. Musí si pamatovat kroky, aby vystoupení nezkazil nejen sobě, ale i ostatním. Musí si pamatovat choreografii. Musí se orientovat v prostoru, v rytmu. Všimnout si, kde je kolega, aby se s ním nestřetl, neporazil ho. Musí umět včas nastoupit, včas skončit. Je to mnoho věcí, které je potřeba umět ovládat. Mnohem více, nežli když se jen na kurzu učí nějaká sestavička, která po skončení kurzu zanikne.

Po vystoupení v kulturním centru máte ještě jedno vystoupení?
Ano. My bychom rádi pokračovali, až se vrátím z Afriky. Tedy od února. Ale vše závisí na tom, kolik se paní Lechnýřové přihlásí zájemců o další kurz. Je potřeba zaplatit elektřinu, bubeníky a cestovné. Paní Lechnýřová musí přesně vědět, kolik tanečníků se kurzu zúčastní, kolik peněz to stojí a kolik dostane, aby mohla vše poplatit. Jinak se to nedá dělat.

Jak šikovní byli rakovničtí tanečníci?
Byli výborní. Velice soustředění, moc milí. Velice dobře zaujatí pro věc, velmi otevření. Součástí vystoupení je i velmi těžká záležitost, a to je improvizace. Bála jsem se, že nebudou chtít do improvizace jít. Ale šli i do takové těžké věci jako je ve dvojici nebo i sólově ukazovat vše, co se naučili. Jsem za to velice vděčná. Často totiž strach zabraňuje lidem v tom, aby tančili. Bojí se, že se jim ostatní budou smát. Neodsuzuji to. To vše se může objevit, ale v našem kurzu se naštěstí nic takového neobjevilo.

Co vzkážete potencionálním návštěvníkům nedělního vystoupení?
Nenechte si ujít tuto výjimečnou záležitost, která bude poprvé v celé České republice. Spojí se africké a karibské rytmy. Podíváte se na představení, zatančíte si s námi. V tombole získáte pěkné dárky. A uděláte si nádherný večer třeba s celou rodinou. Není to moc pozdě večer, začíná se v šest hodin. Můžete si nedělní noc bezvadně užít. Je to noc plná radosti, tance, vřelosti, veselí, odpočinku a nového setkání. Nedávno jsem byla na Angolskobrazilském festivalu a užívala jsem si tři noci za sebou. Nemohla jsem se vůbec zastavit.