Pokud někdy v restauraci Falco narazíte na pětici debatujících mužských, možná jste se právě stali svědky rozhodujícího momentu, z něhož se zrodí výprava a po nějakém měsíci výstava podobná té, co byla zahájena ve čtvrtek ve výstavní síni Rabasovy galerie na radnici.
Ty nejlepší nápady se jim prý rodí právě u piva, a když není nápad blbý, vezmou ho ostatní za svůj. A pak už zbývá maličkost – sehnat peníze. Proto vyrážejí někdy po roce, častěji po dvou, a fotografují, hledají, nalézají, kupují či vyměňují a sbírají každý to svoje – brouky, kameny, pozůstatky po praobyvatelích, hliněné nádoby, vodní dýmku a třeba jen takovou generacemi vyhlazenou primitivní dřevěnou valchu.
Pozdravem salam alejkum výstavu uvedl vtipně a zasvěceně biolog a cestovatel Václav Laňka, který se jedné z dávných výprav této tehdy ještě bezejmenné skupiny zúčastnil. „Mám rád výstavy, na nichž jsou fotky a ještě trojrozměrné artefakty,“ pochválil expozici a o skupině různorodé věkem, vzděláním, profesí i zaměřením řekl: „ Když tahle parta vyjede, má pochopitelně cíl, ale především to jsou sběratelé zážitků. Setkávají se s místními lidmi, od nich získávají autentické předměty, od nich si nechávají poradit.“
Přítomný redaktor rozhlasu Jaroslav Picka dokonce vystavené předměty a fotografie vidí co zhmotnělé zážitky. „Ten pocit, dotýkat se kamenů, které měl v ruce pračlověk! Výstava ukazuje na malém prostoru úžasné věci,“ řekl.
Václav Laňka se ještě pochlubil se svým nejvzácnějším úlovkem – šipkou prehistorického lovce. A jak už to bývá, nedaleko od ní nalezl protipól, „pozdrav“ dnešního světa – střepinu šrapnelu.
Redeo znamená vracet se. A tak se můžeme jen těšit, že stejnojmenná skupina s jedenáctiletou tradicí (Kraus, Linc, Hamouz, Huňát, Konopásek plus dívčí tvář) nás do Maroka i jinam přizve ještě nejednou.
Objevná, poučná výstava, na niž se budeme jistě rádi vracet, potrvá do 9. listopadu.

Autor: Ivo Mička