Po krátkém slovu následovaly písně „Ach, synku, synku, Zdálo se mně, má panenko, Zelení hájové. Ty přinesly do prostor muzea v Lánech atmosféru první republiky a pohladily přítomné posluchače po duši.
Mezzosopranistka Táňa Janošová přednesla i směs Masarykem tolik oblíbených Lidických písní, které mu kdysi zpívala Jarmila Novotná s jeho synem Janem. Prostorami znělo Teče, voda teče nebo Láska, bože, láska. Na klavír pěvkyni doprovázel Jan Král.

Po lidových písních byli posluchači odměněni například árií z Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém, Dvořákovou Humoreskou či písněmi od Karla Hašlera Hoši od Zborova nebo Náš tatíčku Masaryku.

Vyvrcholením jistě byla píseň Kde domov můj od Františka Škroupa s původním textem.
Pěvecká vystoupení slovem doprovodil František Trávníček, terénní pracovník, který se stará o válečné veterány. Ten například zmínil: „Masaryk neprosazoval své myšlenky násilnou formou. Lidé je přijímali a brali za své dobrovolně. Zajímavé bylo jeho porovnání armády s učiteli: Až budou mít učitelé stejný plat jako generálové, pak teprve bude společnost v pořádku a bude konečně doceněna."

Vzpomínkový večer Nejen hovory s TGM vznikl za podpory Československé obce legionářské, Ministerstva obrany a Muzea T. G. Masaryka v Lánech.

Zavzpomínat si přijeli váleční veteráni i zástupci ministerstva obrany a samozřejmě také lánští patrioti a lidé z okolí. To také ocenil František Trávníček. Celý večer se tak proměnil v milou vzpomínku a krásné setkání.