V kolika letech jste poprvé stanul na „prknech“?

První vystoupení jsem měl asi tak ve třech letech.

Vzpomínáte si na něco z prvního vystoupení?

Tehdy mne tetička, která je zde v Domově seniorů, postavila na pódium, kde hrála kapela Josefa Vobruby. Sám Josef Vobruba, který pracoval v Tanečním orchestru Českého rozhlasu, mne tehdy doprovázel na klavír.

Co jste tehdy zazpíval?

Nevím, opravdu nevím, jestli to bylo například Skákal pes přes oves nebo Kočka leze dírou či jiná podobná. Ale určitě to byla nějaká lidová.

A jak šel život dále …

Vzpomínám si na svoje druhé vystoupení. Ve strašecké umělecké škole měla učitelka Hájková pěvecký soubor, se kterým tenkráte vystupovala v „Texasu“ na Křivoklátském sídlišti a já jsem tam tehdy zazpíval jako sólista tři sloky písně Ach synku, synku.

Když jsem se začal věnovat hraní, tak zhruba po roce učení na místní umělecké škole jsem ve třinácti letech měl svůj první houslový koncert za doprovodu svého učitele pana Brabce. Nebylo to sice nic složitého, ale zahrál jsem si a bylo to hezké.

Učil jste se pouze na housle?

Housle mne přestaly bavit, proto jsem se začal učit hrát na klavír. Ani u toho jsem nevydržel dlouho a pustil se do kytary.

Jaké ovládáte hudební nástroje?

Kromě klavíru, houslí a kytary ještě baskytaru.

Zpíváte nebo jen hrajete?

Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale zatím mi to zpívá. Když jsem rozdýchaný, tak mám rozsah dvě oktávy. Dosáhnu až do „e“, ale nevím kolikáté „e“ to je. Ale oni to neví ani ti, co se mnou teď hrajou na klávesy.

Chtěl jste se vždy věnovat hudbě?

Chtěl jsem se vždy věnovat hudbě a několikrát jsem zkládal zkoušky i na pražském hudebním středisku. Když jsem psal písemné testy, seděl vedle mne v lavici Petr Novák, za mnou Radek Tomášek, o kousek dál seděl Milan Broum z Olympiku, či Pavel Hradil, který hrál na baskytaru s Jiřím Schellingerem. Nakonec jsem od toho ustoupil.

Jak se vaše kapela jmenuje?

Jé, to ani nevím (smích). Říkáme si Veselá kapela.

Jak dlouho spolu s ostaními členy vystupujete?

Už takhle fungujeme 26 let. S Jirkou Vachtlem jsem si zahrál poprvé v roce 1970. Na plese seniorů ve Strašecí to bylo již čtyřicet let, co tak spolu pohráváme, s Petrem Štáfkem to bude v březnu 36 let.

Jak často hrajete?

Máme to speciálně zařízené. Oba varhaníci Jirka Vachtl a Petr Štáfek mají svůj program. Když je potřeba, jde jeden na jednu akci a druhý na druhou.

A zkoušíte někdy a někde?

Ne. Buď to umí jeden a nebo druhý. Doplňujeme se.

Jaké vystoupení vám utkvělo v paměti z poslední doby?

Tak určitě Ples seniorů zde ve Strašecí. My jsme tam byli vesměs jako zvuková kulisa, protože ti lidé byli naprosto báječní. Bylo to opravdu hezké. Na pódium přišel imitátor, začal napodobovat Václava Klause či Petra Nárožného, ale také Karla Gotta. Bylo to opravdu moc hezké a legrační. Mám hrozně rád legraci. Navíc na sále bylo pořád plno. Posluchači neustále přicházeli s požadavky na zahrání jejich oblíbených písní. Přidávali jsme a přidávali. Ve finále vystoupila paní ředitelka Domova seniorů a zpívala moc hezky.

Byl jste u zrodu alba BAP…

Hrál jsem zde baskytaru a Olda Říha z Katapultu mi na to tehdy půjčil svého „maršála“ (značková hlava elektronkového zesilovače) se slovy „Prosím tě, hlavně mi to nespal“.

Také skládáte písně …

Ano, nějaké jsem složil. Někdy se mi povede, že je občas slyším hrát u ohníčku. To potom člověka potěší, ale nehlásím se k autorství. Když jsem to jednou udělal, bylo mi řečeno, že ne, že se to naučili od známého v Rakovníku. Mám také jednu rozšířenou píseň s názvem Procitnutí. Je zde například šumění moře, ťukání atd. Prostě taková relaxační hudba… Ta nahrávka je, myslím, zdařilá. Dal jsem takový základ a myšlenku a kamarád Jirka Hasík to ztvárnil.

Také jste se zúčastnil pěvecké soutěže DO–RE–MI. Proč jste do toho šel?

Do této soutěže jsem šel hlavně z toho důvodu, že jsem potřeboval zaplatit fakturu za plyn (smích). Ale nakonec jsem skončil druhý, přede mnou skončila dnes populární zpěvačka Verona.

Sabina Laurinová se vás tehdy zeptala na ženy a vaše odpověď s přesíváním sklidila úsměvné ohlasy …

Sabinka se mě tehdy zeptala: „Co vy a ženy?“. Sdělil jsem jí, že když jednou zazvonila paní s dítětem, nechal jsem ji žehlit. Za chvilku to vzdala a odjela. Zanedlouho dorazila další. Té jsem dal pro změnu lopatu a nechal ji prosívat písek …

Jak na vás působili moderátoři Pavel Trávníček a Sabina Laurinová?

Tak na pódiu se chovali profesně, ale v zákulisí jsme si hezky popovídali. Jsou to prima lidé.