S přáním pevného zdraví, které je důležité jak pro malíře, tak pro ředitele Rabasovy galerie, jako první přišla Magda Elznicová Mikesková, ředitelka Muzea TGM v Rakovníku.

Samotného zahájení výstavy se ujal dočasný pomocný zahajovatel Pavel Vácha. Proč, to hned vysvětlil samotný oslavenec: „Kdyby vše šlo tak, jak má, výstavu by zahajoval můj velmi dobrý přítel Ivo Mička. Ale protože už to nemůže udělat, vypůjčili jsme si jeho text, kterým zahájil jinou moji výstavu a ke kterému já přidám něco na vysvětlenou."

Václav Zoubek před dvěma roky zahajoval výstavu Pavlu Váchovi v Rabasově galerii. Nyní mu to Pavel Vácha krásně oplatil přednesením myšlenek Ivo Mičky: „Asi si říkáte, co o člověku natolik v Rakovníku známém se vlastně můžeme dovědět nového. Obrázky vidíme. Všechno je jasné. Síň je krásná a víno zbytečně teplá…"

Mnoho tváří
Malíře Václava Zoubka Rakovničané znají, ale každý odjinud, z jiného úhlu, ale znají ho opravdu celého? Návštěvníci a především zaměstnanci ho znají jako ředitele galerie, člověka moudrého, tolerantního a pracovitého.

Autoři publikací ve Václavu Zoubkovi vidí vydavatele. Přicházejí za ním s prosbou, aby právě té jejich knize vtiskl moderní a originální úpravu i lákavou obálku. Příznivci výtvarného umění se těší na pěkné výstavy a malířovo zasvěcené uvedení autora a zajištění veškerých příprav kolem.

Děti v něm mají obětavého tátu, co maluje a umí vařit. Majitelé poškozených uměleckých děl se na něho obracejí s prosbou o pomoc a je pro ně jakýmsi restaurátorem záchranářem. Jako na člena městské kulturní komise sena něj může na poli výtvarném a umění kdokoli obrátit s prosbou o pomoc.
Pokračovat s výčtem tváří Václava Zoubka by se dalo ještě dlouho. Například organizoval sochařské sympozium ve Hředlích, dále výtvarnou soutěž pro děti Namaluj své město, vesnici.

Současná tvorba
Ale Václav Zoubek je především výtvarník. Na své výstavě Jubilejní představuje obrazy z poslední doby, v rakovnickém muzeu vystavované poprvé. Převažují na ní zátiší s názvy Čaj a Po čaji.

Tematicky ještě souvisí s předcházející několikaletou etapou „Metop", ženských aktů, krajin a „Vod".
Ale jeho zátiší nabízejí zajímavý pohled. Zachycuje na nich zdánlivě obyčejné předměty v malířském ateliéru. Vnímání umocňuje ještě jejich odraz v zrcadle. Své udělá malířovo objevné jemné šrafování. Najdeme tu také několik vedut, poetických a netradičních pohledů na Rakovník.

Protože si malíř rád vyzkouší různé techniky, jeho díla potkáte i mimo výstavní síně. Vytvořil společně s keramikem Václavem Vágnerem keramickou mozaiku v hale rakovnického Kulturního centra.
Do vestibulu Tylova divadla namaloval obraz múz. Freskami ve třídách a na chodbách ozdobil budovu speciální školy. Zrovna tak zkrášlil sloupy v nové školní jídelně.

Prostřednictvím myšlenek Ivo Mičky Václav Zoubek zavzpomínal na Jana Smetanu z akademie.
„ Kdy si se Jiří Andrle profesora Smetany ptal, kdo ze současných mladých výtvarníků má šanci přežít, on na to odpověděl: „Kdo jiný, než Zoubek." Pan profesor mi strašně fandil. Vší silou se mu snažím v jeho plánech vyhovět, ale to víte, život je trošičku jiný."