Že se tato stručná výstižná přání k novému roku rozšířila, prý „zavinil" v polovině devatenáctého století Karel Chotek. „Novoročenky posíláme svým známým a přátelům. V každé z nich je skryt duch autora, stav jeho mysli v konkrétním čase, jeho záliba i profese. Mají svůj rukopis i originalitu. Nejvíce si vážím novoročenek od výtvarníků, které mají svůj styl, takže na první pohled poznáte, od koho jsou," řekl na adresu novoročenek Kamil Kraus.

Na výstavě takové novoročenky najdete například od grafika Reného Řebce. Jeho péefka provází človíček. Někdy padá, plahočí se… Človíček pokaždé s něčím bojuje.

Díky výtvarníkům už nejsou jen papírové, ale keramické i skleněné. Ta nejstarší je údajně německá mince s nápisem přání k novému roku z roku 1606. Dnes jsou také novoročenky elektronické, animované, obchodní i dobročinné, s výzvami ke sportu či hubnutí.

Zkratka PF vznikla z francouzského „pro štěstí".
„Když jsem se ptal deváťáků, které jsem učil, co to znamená, vysvětlili mi to zcela originálně. Prohlásili: Přeji fšechno. Tím je řečeno vše," popisoval Kamil Kraus.

Péefka v jesenickém muzeu jsou ale opravdu krásná. Už jen tím, že jsou naše. Za každým z nich si totiž můžete představit konkrétního člověka z našeho regionu.

Jejich kolekci si musíte prohlédnout několikrát, abyste je zachytili všechny. Možná se vám ani to nepovede, ale pokaždé mezi nimi najdete něco nového. Například novoročenky od přátel Jiřího Měchury z rakovnického fotoklubu Amfora, básnická péefka Vlastimila Řebce.

Právě na osobnost Vlastimila Řebce přítomní také zavzpomínali. Znali ho obyvatelé Jesenice, Rakovníka, Lubence, Žatce, Loun. Vzpomněla na něj ředitelka Integrované střední školy Eva Tomková: „Myslím, že na Vlastíka má každý z nás schované vzpomínky ve svém srdci. Když jsem listovala jeho sbírkami Ještě jsem tady, Nebásně a dalšími, obtížně se mi vybíraly konkrétní básně. Hledala jsem jeho typické člověčenství, lásku k životu i osobitý humor." Zazněly básně například z jeho sbírky Kmeny.
Krásnou atmosféru vernisáže i vzpomínkového večera zpěvem a hrou na kytaru dokreslil Martin Louženský.

Jiří Měchura oslovil všechny přítomné, vlastně své přátele a známé: „Děkuji vám všem, že jste přišli. Proto se výstavy dělají, aby je lidé viděli."

Jiří Měchura také nezapřel svoji nynější profesi fotografa. Vedle novoročenek tu vystavil fotografie známých osobností. Poznáte tu například Jana Přeučila, který pobesedoval v jesenickém Hudebním klubu Truhlárna. Nebo Romana Zacha. Ten zase pobývá v bývalé faře v Podbořánkách a v obci společně se svou manželkou organizuje různé kulturní akce.